Před časem jsme s lidma z naší uni zašli na večeři. Místo vybrala korejka Yooni, šlo o korejskou bbq restauraci ve stylu sněz co sníš. Prostě zaplatíte jednorázovou částku a máte dvě hodiny na ukojení vašeho obžerství :-) Korean bbq spočívá v tom, že každý stůl má uprostřed díru na koš s dřevěným uhlím a obsluha vám potom nosí syrové maso, které si sami ogrilujete. Výběr byl fakt velkej: kuřecí, věpřový, hovězí a jehněčí různě nasolený a okořeněný. K tomu nechyběly ani plody moře jako krevety, mušle, sépie nebo šneci. Tak jsme všechno naházeli na gril a šli si vybrat ze spousty salátů a masových směsí na švédských stolech. Večeře to byla fakt pořádná a za 500NT se to vyplatilo. Ani si nepamatuju, kolikrát jsme si doobjednávali další maso na gril :) Vrcholem večera pak byl dezert, konktrétně tři misky Häagen-Dazs zmrzliny. Ve výsledku jsem měl nejspíš mírnou otravu masem :D a dalších 24 hodin jsem do sebe nedokázal dostat jediný sousto.
Pár dní potom mě opravdu mile překvapili na přednášce z Cross cultural leadership. Měli jsme totiž hostující přednášející - dr. Patty Farh, která je programovou ředitelkou v IBM. Škola jí zaplatila letenku z Hong-Kongu a my jsme tak měli příležitost poslechnout si, jaké to je vést různorodé virtuální týmy, jejichž členové jsou roztroušení po celém světě. Docela zážitek...
V poslední době chodím po večerech běhat na ovál kousek od našeho bytu. Ne že bych se přes den styděl, ale jakýkoliv pohyb při teplotách přes 35°C ve stínu mě totálně oddělá (a na oválu není stín). V těch jedenáct večer je většinou o něco snesitelnějších 27°C, tak se to dá přežít. Je sranda, co za exoty tam občas potkávám. Taiwanka co jezdí tam jezdí na kole je jen špička ledovce. Nejlepší byl zatím asi chlápek, co tam venčil psa. A to tak, že po oválu jezdil na skůtru a pes běžel vedle něj. Nejspíš slíbil doma starý, že si dá pár koleček se psem :-)
No a včera jsem tam šel o trochu dřív, takže jsem potkal třeba rodinku, která po celý šíři korzovala tam a zpátky, včetně dědy o holích, a nějak jim nedocházelo že se mezi nima musí ostatní proplétat. Pobavil taky zhruba osmiletej klučina, kterýho tam vzali rodiče. Ti se po oválu procházeli, a on se očividně nudil, jen chodit ho nebavilo. Takže on pokaždý, když jsem je předbíhal, začal sprintovat, předběhl mě, čímž mě samozřejmě porazil, a pak se zastavil a počkal na rodiče :) Když už mě takhle porazil asi po desátý, rozhodl jsem se, že si taky vyberu nějakou oběť. V tu chvíli jsem si vzpoměl na Markétku, jak psala že si při bruslení na oválu vždycky vybere někoho, koho se drží a jezdí tak dlouho, dokud to vydrží ten druhý. Tak jsem chvíli koukal okolo sebe, koho bych se držel, a padl mi do oka výstavní šnek, který se snažil přelézt/přeplazit běžeckou trať. Ještě mu asi metr chyběl, tak jsem si řekl, že budu běhat tak dlouho, dokud to šnek nedá až do trávy. Odhadoval jsem to tak na maximálně 10 minut. Ale to by jste nevěřili, jak jsou ti hlemýždi pomalí :D Když už mu to trvalo skoro dvacet minut, tak jsem se ho pokusil popohnal a zadupal jsem mu za zády. Načež se ten hajzl schoval do ulity a dalších pár koleček odmítal pokračovat. Pak ale díky bohu zabral a za pár minut už byl v trávě a já si mohl dát padla. Trvalo to přes půl hoďky, ale dostal jsem ho, porazil jsem šneka :)
