středa 17. července 2013

46. Malapascua - šnorchlování, skoky a masáž

Šnorchlujeeem :)
Měli jsme další dva dny na ostrově, proto jsme si ve čtvrtek zaplatili šnorchlování po korálových útesech v okolí. Start měl být podle průvodce v šest ráno, ale pršelo, tak jsme se na to vyprdli a spali až do snídaně, kdy už se zase udělalo hezky. Tam nás taky průvodce odchytil a jako líný turisty nás pochopil, že se nám za svítání v dešti nikam nechtělo a vyrazili jsme :-) Voda vypadala celkem mělká, ale bylo to jen zdání. Hlavně proto, že byla úžasně průzračná, takže co se z lodi zdálo jako půl metru se ve vodě ukázalo jako pět metrů hloubky. Škoda, že jsme neměli podvodní kameru, protože bylo na co koukat. Obří hejna ryb, sépie, mohutný korály všech barev, medůzy...dokonce i hada jsme viděli (nejspíš tohohle :-) Nevím proč, ale celou dobu jsem musel bojovat s nutkáním do všecho šťouchat rukama, přestože jsem věděl, že sasanky, medůzy, nebo had by se mi asi vymstili :D 

Ryklos a skok do neznáma
Celkem jsme prozkoumali tři šnorchlovací místa - včetně japonský lodě potopený za 2. světový - a mezitím udělali zastávku u jednoho útesu na cliff jumping. Ryklos, George i Martička si skočili, já na sebe vzal roli fotografa a zůstal na lodi. Útes měl totiž okolo deseti metrů a kromě toho, že jsem průvodci úplně nerozuměl když mluvil o hloubce která tam je (pozdějš jsem zjistil že byla asi 20m, takže pohoda, ale nerad skáču někam kde to nemám jistotu že ze mě nebude kvadruplegik) taky průvodce samotnej neskákal, což na jistotě nepřidá :D Teď je mi trošku líto že jsem si taky neskočil, vypadalo to totiž fakt hustě :-)

Navečer mě ostatní vytáhli na masáž, kterou nám už několik dní nabízeli masérky vždycky, když jsme šli po pláži. A to pro mě nebyla nejlepší volba, v průběhu šnorchlování jsem si totiž luxusně spálil  celý záda a krk. Ale možná si říkáte: "Masáž na pláži, to je přece úžasná věc". Za sebe vás vyvedu z omylu, S trochou nadsázky je to s ní stejný jako se sexem na pláži - otravujou mravenci a komáři, všude máte písek a lidi na vás blbě čumí :D K tomu se po mě v půlce masáže proběhnul pes, takže masírovat spálený záda rukama od písku nedoporučuju, to už rovnou můžete vzít šmirglpapír :D Třešničkou na dortu pak byl fakt, že mě kromě zad a chodidel masáže moc netáhnou, hlavně proto, že bych si musel oholit celý tělo, abych cítil samotnou masáž a ne tahání chlupů na nohách/rukou/hrudi :D Jestli mi zarostou i záda, tak se asi budu muset vzdát masáží nadobro :D V rámci objektivity bych měl ale dodat, že ostatní si masáž užili a nejspíš si jí někde zopakují. Mě samotnýho napadá spousta lidí, od kterých si radši nechám šahat na zadek než od filipínský masérský důchodkyně :-P

středa 10. července 2013

45. Příjezd na Filipíny


Malapascua
Cesta do první destinace nám trvala přes dvanáct hodin. Za tu dobu jsme stihnuli dva lety, spoustu čekání na letištích, uložení kufrů v Manile, handrkování s taxikářema a nakonec cestu do hostelu na Cebu, odkud další den pojedeme na Malapascua, malej ostrůvek na sever od Cebu. Noc v Cebu byla v klidu bez větších zážitků. Asi jsme udělali dobře, že jsme se vyhnuli Manile a jejím slumům.

Procházka po ostrově..
Na Malapascua jezdí trajekt ze severu Cebu, takže nás v úterý ráno čekala 5ti hodinová cesta na sever. Vybrali jsme klimatizovaný bus s wifi a jelo se. Filipíny jsou pro našince neskutečně levný, prakticky všechno stojí zhruba polovinu oproti čr, občas i mnohem míň když máte štěstí. Cesta samotná byla celkem sranda - řidič se s tím nepáral a jel jak kdyby nás ukradl, předjížděl skoro všechny ostatní a když se něco objevilo v protisměru, prostě začal troubit aby uhnuli :D Na konci nás tak už čekala jen asi půlhoďka loďkou a byli jsme na Malapascua.

Ostrůvek má odhadem tak 4km2 a není mezi turisty moc profláknutý. Jezdí se sem většinou za potápěním. Když připočtete fakt, že je tu teď mimo sezónu, tak ta klidná a líná atmosféra dává smysl. Ubytovali jsme se v apartmánech MGR (Malapascua Garden Resort) uprostřed ostrova. Takže sice nejsme přímo na pláži, ale máme to tam asi tři minuty :-) Navíc nás mile překvapili místní, kteří jsou hodně přátelští a taky mluví všichni anglicky (což je tu úřední jazyk). Další překvápko byly ceny na hlavní pláži, které se v těch nejhezčích resortech zhruba rovnají cenám za obědové menu v čechách. Výjimkou jsou drinky během Happy hour, obzvlášť rum s kolou za cca 12kč :D

Ve středu jsme se šli projít na druhou stranu ostrova, kde měla být nějaká pěkná pláž. Odmítli jsme nabídku, že nás tam za 20 pesos (~9kč) vezmou na motorce s tím, že se chceme projít. Nakonec jsme se prošli víc než jsme čekali, hlavně proto, že jsme se trochu ztratili a místy prolézali ostrov v podstatě po cestičkách pro zvěř. Který vlastně byli vyšlapaný lidma, protože ty největší zvířata jsou tu zakrslí psi. Taky jsem nečekal, že se během tříhodinový procházky tak spálím, už dlouho jsem neměl krk do fialova :-) Teď je tu prostě krásný období na to, jen se tak v klidu válet na pláži se skvělým filipínským pivem po ruce. Nikdo tu nevyrušuje, místní jsou přátelští a ceny přívětivý :)


Tropický ráj

úterý 9. července 2013

44. Posledni den na Taiwanu



Před odletem na Filipíny jsme naplánovali zůstat den v Taipeji u Mirky s Evou. Příjezd v sobotu večer kopíroval předchozí vzorec našeho pobytu v Tpe. Příjezd - liják - párty v crochousu - ? - probuzení na podlaze. Protože v neděli bylo hezky, naplánovali jsme si program na celý den. Začinal oběděm, kam jsme ale nedošli, protože v okamžiku kdy jsme vylezli z metra se sluničko změnilo na příšernej slejvák. A jelikož jsme nechtěli jít do michelinské restaurace zmoklí jak slepice, nahradili jsme jí návštěvou v burger kingu a nadějí, že večer bude líp. 

Ta se nám díkybohu splnila, počasí se umoudřilo a my mohli navštívit zoo. Kde měli pandy! :-) A i zbytek byl docela pěknej. Hlavně byla celá zoo celkem chytře navržená, takže dělala místy dojem spíš parku než zoo. Hned poté jsme si zašli na lanovku, která nás vyvezla na kopec nad Taipei. Výhled při západu slunce fakt stál za to. Během jízdy bylo krásně vidět, jak je město posazený v údolí mezi spoustu menších i větších kopců, často zarostlých stromy. Takhle z výšky Taipei působí mnohem líp než někde v centru mezi panelákama. 
 
Západ slunce nad Taipejí
Cesta lanovkou zpátky se nám pak trochu zkomplikovala, kvůli riziku bouřky jí zastavovali někde v půlce a na zbytek cesty jsme si museli počkat, než přijede náhradní autobus. Spolu s dalšími asi 80ti taiwanci. Navíc jsme byli mezi posledními příchozími, tzn. i mezi posleními v řadě na autobus. Mirce se to naštěstí povedlo ukecat s argumentem, že máme rezervaci v restauraci (což jsme neměli, ale stejně by nám zavřeli). A bylo dobře že jsme to stihnuli, ona michelinská restaurace se totiž specializovala na čínské pařené a smažené knedlíčky. Výborná delikatesa a ještě lepší zakončení pobytu na Taiwanu. Ovšem blog zatím nekončí, ještě nás čekají dva týdny na Filipínách :-)
Příprava ultimátních knedlíčků...

...a jejich konzumace :-)