22. Škola, demonstrace a koncert

Uplynul další týden už ve slušně zaběhnutý rutině. Do školy, výlet po okolí, návštěva pláže, nebo jen tak relax doma. Postupně zjištuju, že máme fajn partu zahraňáků u nás na univerzitě - holanďani, finové, němci, slováci a hormada francouzů. Nepočítám filipínce, korejce a číňany, které občas od místních nerozliší ani místní. Ve škole je v oblibě zadávat skupinové "projekty", neboli prezentace na hodinách. Na rozdíl od těch u nás mi to ale přijde jako cesta, kterou si profesoři usnadňují výuku.

Příklad: na jednom předmětu máme dohromady 16 týdnů výuky - 3 hodiny týdně = 48 hodin...ale - minimálně dva týdny to odpadne kvůli svátkům, první dva týdny stráví půlku výuky vysvětlováním sylabu a podmínek zápočtu. Takže ze 48mi hodin už je 39 - no a dalších 10 týdnů jsou hlavní náplní výuky dvouhodinové prezentace studentů, a to na témata ze sylabu. V podstatě tak profesor musí odučit ani ne polovinu časové dotace předmětu. Samozřejmě je celou dobu přítomen, ale vzhledem k tomu, že má navíc na hodině k ruce jednoho nebo dva TA (teaching aide/assistant - pomocníky z řad starších studentů nebo doktorandů), nijak zvlášť se nenadře. V tom bych viděl rozdíl mezi výukou u nás a na taiwanu - u nás mají týmy studentů prezentace taky, ale většinou max. 15ti minutové na konci semestru aby ukázali zápočtový projekt, ne aby odpřednášeli konkrétní látku z předmětu. Nebudu si ale moc stěžovat, pro mě to v praxi znamená připravit 1/4 týmové prezentace a budu mít vystaráno do konce semestru :D

Včera jsem potkal demonstraci proti jaderné energii. Postavit tady jadernou elektrárnu dává docela smysl - uhlí ani ropu na tepelný elektrárny tu nemají a obnovitelné zdroje ani při nejlepší vůli nepokryjí poptávku. Asi je to tu velké politické téma. Samozřejmě největším argumentem odpůrců je tvrzení, jak by jaderná elektrárna obrovsky znečišťovala prostředí. To, že díky chemičce na jihu města a ropným rafinériím na jeho severu většinou ani není vidět obloha, demonstranty netrápí. Byla sranda pozorovat reakce Vinnie a Connie, taiwanek, které dělají buddíky Georgovi. Naprosto nemohly pochopit, že my jadernou energetiku podporujeme. Martička, George a Ryklos, kteří dostali ve škole za úkol udělat s demonstranty pár rozhovorů by mohli vyprávět mnohem víc než já :-)

Část demonstrantů, celý pochod nešel vyfotit, protože průvod měřil na kilometry.

Potom jsme zašli na koncert symfonického orchestru. Není to první věc, co přijde na mysl, když přemýšlíte o pobytu na taiwanu - ale věřte mi že ty jejich chrámy by vám taky rychle začly lízt krkem :D. Symfoňák hrál openair a hudbu doprovázelo promítání záběrů a fotek vesmíru a planet od NASA. Orchestr fakt uměl, místama byl vizuální doprovod fotkami až rušivý. Nejlepší pak přišlo nakonec - jako přídavek zničeho nic zahráli znělku ze Star Wars, navíc s úvodním akordem vystřelil za pódiem ohňostroj, takže zážitek byl naprosto geniální!

Orchestr hraje první tóny znělky ze Star Wars :-)

21. Zamyšlení nad jídlem a offroad v horách

Dnešní rozhovor s Klárou cestou na večeři mě přiměl zamyslet se nad jídlem tady na taiwanu. Šli jsme do sushi baru u central parku kousek od našeho bytu. Tentokrát neměl uprostřed jezdící pás jako ty předchozí, místo toho se talířky objednávaly pomocí tabletů přímo od stolů, kam je potom dovezli po dráze autíčkem přímo z kuchyně :-) Jídlo bylo super, ale vrtala mi hlavou rozmanitost místní kuchyně. Uvědomil jsem si, že tu mám pár favoritů, které bych mohl jíst pořád, k tomu širší soubor jídel, který jsou OK, a pak samozřejmě blacklist.

Mezi svoje oblíbence rozhodně řadím

• Smažený a vařený knedlíčky - plní je tu vším možným a zatím nedokážu jednoznačně vybrat nejchutnější náplň
• Tampin - zelená vaječná omeleta naplněná podle přání zákazníka - např. volské oko, sýr a slanina. Takže ideální snídaně!
• Jahody na špejli - čerstvé jahody namočené do karamelu, takže krásně křupou
• Lunchboxy ve škole - krabice s obědy v ceně do 50NT, obří porce rýže, nudlí, masa, zeleniny, hub... 
• slanou chilli omáčku - mají ji skoro v každé restauraci a při odjezdu si rozhodně vezmu pořádnou zásobu s sebou
• Sushi - tuňák a losos

Většina ostatních jídel je v pohodě, prostě rejže nebo nudle s kuřecím, vepřovým nebo tofu, k tomu vařená zelenina. Na blacklist jsem už šoupnul chobotnice a sépie, ne že by nešly jíst, ale ta konzistence je strašně žvejkavá. Taky se budu do budoucna vyhýbat jídlům, které si dovaříte u stolu ve vývaru/polívce - všechny totiž mají stejnou chuť toho vývaru, a upřímně je mi líto čerstvé zeleniny, která se tam akorát rozmočí a rozvaří.

Každopádně čínskou, taiwanskou a v podobě sushi i japonskou kuchyni si tady užívám dosyta - a krásně se takhle dá dlouhodobě stravovat. Je ovšem škoda, že mezinárodní restaurace tu jsou o dost dražší než ty místní. Třeba dobrá pizza se v podstatě nedá sehnat, resp. je třeba 2x-3x dražší než u nás. Asi už vím, na jaké jídlo se budu u příjezdu těšit nejvíc :D

No a ten výlet - včera jsme naslepo vyjeli na východ do hor, nechtělo se nám proflákat den na bytě a zárověn byla moc zima na válení na pláži. Na mapě jsem našel silnici č. 24, která končí někde v horách, tak jsme ráno sedli na skůtry a vyjeli. Doufal jsem, že se cestou mraky roztrhají a v horách si užijeme ty výhledy a panoramata, ale stal se naprostý opak :D Čím výš jsem vyjeli, tím větší mlha a mraky byly, takže nakonec jsme měli viditelnost tak 10m.

Před výjezdem jsme se navíc museli zapsat u policajta, který silnici hlídal. Asi je tam národní park nebo co. Každopádně jméno a telefon jsem zvládnul, ale adresu nevím, tak jsem napsal že bydlím u Huga v Kaohsiungu :) Hlídač byl spokojenej a mohli jsme jet - kdybychom si dopředu přečetli co oficiálně chtějí od návštěvníků, tak jsme jeli jinam, v seznamu totiž měli tři pasový fotky, vízum a čestný prohlášení se seznamem činností, které tam chceme dělat :D Hlavně že nás pustil dál.

Zjistili jsme, že silnici na spoustu místech opravujou, často jim tam totiž padají kamenitý laviny. Pak byl z jízdy větší offroad než jsme čekali, naštěstí ale nic, co by nešlo zvládnout. Do toho ty mraky a mlhy, ta cesta měla určitý kouzlo. Už se těším, až se tam podíváme znova za lepší viditelnosti. Našli jsme totiž na jednom kopci úplně opuštěnou rozhlednu, kam přestali udržovat schody po kopci nahoru, takže tam turisti už nechodí. Za dobrého počasí tam ale bude luxusní výhled. Už tam plánuju oběd. Přikládám ještě pár fotek a video :)

Je libo lavinu?

Řeka dole bude za pár měsíců plná vody

česká výprava :-)

Bridge in progress

Poslední výhled jakžtakž bez mlhy

Schody na zapomenutou rozhlednu

Jízda posledním úsekem silnice...

...která byla navzdory zdání naprosto bezpečná :-)