42. Blíží se odjezd - co mi bude z Taiwanu chybět

Delší dobu jsem nic nenapsal, k čemuž jsem měl dva dobrý důvody. Jednak jsem poslední dva, tři týdny nedělal nic zvláštního, o čem by stálo za to psát. Svěřovat se, jak jsem měl k obědu kuře a navečer se jel projet na skůtru mi přijde jako plýtvání časem (mým i vaším). Prostě už jsem si tu zvyknul natolik, že se mi většina všedního dne zdá...všední. No, a za druhý (jsem striktně proti slovu "druhak", uggghh) už je tohle taková úvaha o odjezdu, který se rapidně blíží. A to je škoda. 8. července nasedneme na letadlo do Manily a po 14ti dnech válení na pláži se vrátíme domů. Let do Prahy bude mít i s přestupy a s čekáním na letištích okolo 30ti hodin, takže asi první den po návratu nebudu moc aktivní :D.

Každopádně se oklikou dostávám k věcem, které mi po návratu domů budou chybět:

• skvělá parta lidí, který se mnou studovali na NSYSU
• jízdy na skůtru (budu si muset koupit motorku :)
• tampiny k snídani
• obědy v hrabárně aneb naber sis na co máš chuť
• neomezený mobilní data za pár šupů
• počasí, pravděpodobně mi prvních pár dní bude v čechách zima, zrovna teď (17:40) mi mobil ukazuje realfeel teplotu 41°C
• moře - ne že bych chodil nějak často na pláž, ale obecně je fajn bydlet na pobřeží
• náš luxusní bejvák přímo v centru Kaohsiungu
• možnost chodit pořád v žabkách
• školní kampus - vzhledově jsou budovy trochu podobné uhk, ale je přímo na pláži, viz obrázek
• atmosféra ve třídě plné exchange studentů
• ovoce - dokud jsem si nedal čerstvý tropický ovoce, tak jsem si neuvědomoval, jak je to, co se dá v čechách koupit, hnusný
• hrozně milý vystupování všech lidí pracujících ve službách
• pozornost, kterou dostane běloch v klubech :-)
• all-you-can-drink akce, který by v čechách majitele klubů zruinovaly. Tady naštěstí taiwanci moc nevydrží :-) 
• sushi restaurace, kde za třetinovou cenu nabízí trojnásobně lepší a chutnější jídlo oproti těm v čechách
• chipsy a nachos z Costca
• fakt, že tady prakticky vůbec neprší. Za ten půlrok jsem v kao zažil možná deset deštivých dní, víc ne (a i pak nejde teplota pod 25°C)
• 7/11 a všechny služby, který poskytuje - nostop obchod, trafika, fastfood, kavárna, bankomat, záchody, tisk dokumentů, pošta...
• double beef cheesburger (extra bacon) v Garry Bee 69
• místní cenová hladina, aspoň co se potravin a pohonných hmot týče
• rozhovory s taiwanci, kteří jsou vždycky paf když popisuju život v čechách

Asi mě ještě napadnou další věci, obzvlášť potom, co se vrátím domů. Tak sem možná ještě něco přibyde. Příště se zaměřím na všechno, na co už se těším doma ;-) 

Jo, škola mi bude chybět :-)

41. Sněz co sníš a závod se šnekem

Před časem jsme s lidma z naší uni zašli na večeři. Místo vybrala korejka Yooni, šlo o korejskou bbq restauraci ve stylu sněz co sníš. Prostě zaplatíte jednorázovou částku a máte dvě hodiny na ukojení vašeho obžerství :-) Korean bbq spočívá v tom, že každý stůl má uprostřed díru na koš s dřevěným uhlím a obsluha vám potom nosí syrové maso, které si sami ogrilujete. Výběr byl fakt velkej: kuřecí, věpřový, hovězí a jehněčí různě nasolený a okořeněný. K tomu nechyběly ani plody moře jako krevety, mušle, sépie nebo šneci. Tak jsme všechno naházeli na gril a šli si vybrat ze spousty salátů a masových směsí na švédských stolech. Večeře to byla fakt pořádná a za 500NT se to vyplatilo. Ani si nepamatuju, kolikrát jsme si doobjednávali další maso na gril :) Vrcholem večera pak byl dezert, konktrétně tři misky Häagen-Dazs zmrzliny. Ve výsledku jsem měl nejspíš mírnou otravu masem :D a dalších 24 hodin jsem do sebe nedokázal dostat jediný sousto.

Pár dní potom mě opravdu mile překvapili na přednášce z Cross cultural leadership. Měli jsme totiž hostující přednášející - dr. Patty Farh, která je programovou ředitelkou v IBM. Škola jí zaplatila letenku z Hong-Kongu a my jsme tak měli příležitost poslechnout si, jaké to je vést různorodé virtuální týmy, jejichž členové jsou roztroušení po celém světě. Docela zážitek...

V poslední době chodím po večerech běhat na ovál kousek od našeho bytu. Ne že bych se přes den styděl, ale jakýkoliv pohyb při teplotách přes 35°C ve stínu mě totálně oddělá (a na oválu není stín). V těch jedenáct večer je většinou o něco snesitelnějších 27°C, tak se to dá přežít. Je sranda, co za exoty tam občas potkávám. Taiwanka co jezdí tam jezdí na kole je jen špička ledovce. Nejlepší byl zatím asi chlápek, co tam venčil psa. A to tak, že po oválu jezdil na skůtru a pes běžel vedle něj. Nejspíš slíbil doma starý, že si dá pár koleček se psem :-) 

No a včera jsem tam šel o trochu dřív, takže jsem potkal třeba rodinku, která po celý šíři korzovala tam a zpátky, včetně dědy o holích, a nějak jim nedocházelo že se mezi nima musí ostatní proplétat. Pobavil taky zhruba osmiletej klučina, kterýho tam vzali rodiče. Ti se po oválu procházeli, a on se očividně nudil, jen chodit ho nebavilo. Takže on pokaždý, když jsem je předbíhal, začal sprintovat, předběhl mě, čímž mě samozřejmě porazil, a pak se zastavil a počkal na rodiče :) Když už mě takhle porazil asi po desátý, rozhodl jsem se, že si taky vyberu nějakou oběť. V tu chvíli jsem si vzpoměl na Markétku, jak psala že si při bruslení na oválu vždycky vybere někoho, koho se drží a jezdí tak dlouho, dokud to vydrží ten druhý. Tak jsem chvíli koukal okolo sebe, koho bych se držel, a padl mi do oka výstavní šnek, který se snažil přelézt/přeplazit běžeckou trať. Ještě mu asi metr chyběl, tak jsem si řekl, že budu běhat tak dlouho, dokud to šnek nedá až do trávy. Odhadoval jsem to tak na maximálně 10 minut. Ale to by jste nevěřili, jak jsou ti hlemýždi pomalí :D Když už mu to trvalo skoro dvacet minut, tak jsem se ho pokusil popohnal a zadupal jsem mu za zády. Načež se ten hajzl schoval do ulity a dalších pár koleček odmítal pokračovat. Pak ale díky bohu zabral a za pár minut už byl v trávě a já si mohl dát padla. Trvalo to přes půl hoďky, ale dostal jsem ho, porazil jsem šneka :)

40. Tak třeba recyklace

Napadla mě další odlišnost, která tady na taiwanu docela překvapila. Recyklování a třídění odpadu. Nečekal jsem, že mě zrovna tohle nějak zaujme, buďt třídíš odpad, nebo ne. U nás mi to přijde celkem bežný, i když se najdou odborníci, co si doma topí starejma matracema a ojetejma pneumatikama :) Taiwanci to dělají trochu jinak. Je potřeba říct, že ve měste v podstatě nemají na výběr a musí třídit. Na ulicích stejně nikde nejsou odpadkové koše, takže musí odpad házet do popelářských aut. Ty vždycky zastaví před vchodem, zahrajou popelářskou písničku (která už nám všem svorně leze na nervy) a taiwanci vyběhnou naházet pytle na korbu auta.

No ale k tomu třídění... v čechách normálně oddělujeme papír, plast, sklo atd. Prostě podle materiálu. Tady jsme se ale spálili, funguje tu jinej a podle mě dost zvláštní systém. Odpad se třídí na recyklovatený a nerecyklovatelný materiál. Všechny obaly a lahve mají na sobě obrázek a podle něj taiwanci poznají co se má recyklovat. Takže pak do jednoho koše nahážou petky, plechovky od piva, kartonové krabice od pizzy nebo skleněné lahve od vína. Asi tu někde budou mít nějaký továrny, kde to budou armády pracovníků třídit. No, tohle jsme ještě zvládli snadno, ale taky jsme dál do "tříděného" odpadu házeli třeba papíry (které samozřejmě nejsou označené logem pro recyklaci). Což je podle místních zvyklostí špatně, co na tom, že je to stejný materiál. Přizpůsobit se nedalo velkou práci, ale stejně mi to připadá divný. Zřejmě je pro taiwance snažší všechno označit logem a zaměstat armádů třídičů (a nejspíš vytvořit mrtě pracovních míst), než naučit lidi základy třídění odpadu.

A teď trochu veselejší postřeh :-) Tenhle týden měli na angličtině prezentaci dva studenti. Vyučující vyžaduje, aby každý 1x něco odprezentoval, nezáleží na tom co a jak - už jsem si poslechl o Michaelu Jacksonovi, Guns n Roses, o tradičních jídlech nebo jak si vybrat dům. No a tentokrát si vybrali docela zajímavé téma: Jak se vyhnout faux pas při cestování, neboli co v zahraničí nedělat. Sranda ovšem byla, že se to rozhodli pojmout z pohledu národností všech posluchačů - tzn. mluvili o taiwanu, číně, japonsku, austrálii, británii, španělsku a o čr :-)

Asijské země dali dokupy dobře od klasik typu zouvat se před vchodem do domu až po trapas, který se uděláte, když do svojí misky s rýží zapíchnete hůlky. To totiž dělají na pohřbech jako nabídku jídla pro mrtvé (nebo tak nějak), takže pověrčivější jedince to při pracovním obědě může slušně vyvést z míry :-) Ale nejvíc jsem se pobavil, když mluvili o čr a o španělsku. Ani jeden z nich nikdy nevycestoval mimo taiwan, natož do evropy, takže info měli jen z netu. Následně jsem se dozvěděl, že s čechy se nemám nikdy bavit o politice (dejme tomu, i když sám bych se spíš vyhnul řečem o náboženství), nemám dávat lokty na stůl (což by se asi občas nemuselo, ale všichni to ignorujeme) a taky bych nikdy neměl používat číslo 13, protože jsme strašně pověrčiví :D Dorazili to potom hláškou, že ve španělsku nemáme nikdy brát nebo diskutovat drogy, protože je na to celá společnost hrooozně přísná. No nevím :-)

39. Studium - co a jak na NSYSU (mimojiné)

Absolvoval jsem už dost času na hodinách na to, abych zvládnul zběžně okomentovat úroveň studia na Taiwanu. Kdybych se měl vyjádřit jednou větou, přirovnal bych to k pohodovýmu semestru na erasmu v evropě. Rozhodně není potřeba tolik práce jako na uhk. Zároveň tu ale platí to samý co v hradci - když chce někdo studium proflákat, tak to není problém. Aktivní člověk se ale neztratí a může se naučit docela dost. Ne že by to byl zrovna můj případ, na taiwan jsem přijel poznat spíš zemi a kulturu než se biflovat ve škole. Ale zrovna na NSYSU ta možnost je, jen je na každém, jestli jí využije.

Výuka samotná má pár odlišností od té doma. Hodiny tu nejsou dělené na přednášky a cvičení, od každého předmětu mám jednu tříhodinovku týdně. Někde docházku vyžadují, jinde by se to dalo domluvit, ale upřímně - mám tu dost volného času na to, abych pár hodin týdně obětoval na oltář škole, pokecu se spolužáky a šálku kafe na kampusu :-) K tomu napsat během semestru pár esejí a udělat pár prezentací a je hotovo. Zvlášť když máme nařízeno používat dvojité řádkování, skoro jsem si při psaní připadal jako podvodník :D

Stejně jako v čechách i tady hooodně záleží na vyučujícím, který hodinu vede. Já sám mám to štěstí na extrémní příklady z obou částí spektra. Na jedné straně je profesorka na cross cultural leadership, která má při výuce tolik energie a nadšení, že by to oživilo i mrtvolu. To je potom radost chodit na hodinu, i když se zrovna probírá téma které nudí. Jak to okomentoval kámoš z holandska: "The subject is boring, but the professor is so enthusiastic, that she makes it OK." Na druhé straně je pak lektorka leadershipu, která má charisma menší než tři dny leklá ryba a nedovedu si představit, že by jí následovalo hejno čerstvě vylíhlích káčátek, natož její studenti. Profesor je zkrátka vždycky alfou a omegou celého studia.

Taky bych řekl, že taiwanci kladou větší důraz na skupinovou práci. Ve všech předmětech nás rozdělili do týmů na společné prezentace a projekty. Nic proti, týmová práce je důležitá, ovšem zdá se mi, že to s ní trochu přehání na úkor individuálních schopností jednotlivých studentů (TýmTýmTýmTýmTým!). Všichni jsou v nějakých týmech, ale když má někdo něco rozhodnout sám za sebe, tak to není žádná sláva. Ale pravdou je, že asiati obecně nemají tak individualistickou kulturu jako my, takže bude možná jádro pudla tam. Anebo je celá tahle úvaha mimo, přece jen to stavím na pár měsících studia a třech univerzitních předmětech, prof. Hebák by to těžko považoval za reprezentativní statistický vzorek :-) Prostě spíš zaujatý názor jednotlivce...

No a teď historka z jiného soudku. Občas si zajedem nakoupit do Costca. Něco jako Makro u nás. Nejvíc nás tam láká sýr - prodávají kilovou cihlu čedaru za 195NT (~130kč), což je na tw excelentní cena. Samozřejmě je potřeba mít stejně jako v Makru členskou kartu - která je psaná na Huga. Na rozdíl od Makra má ovšem Costco karta i fotku, kterou prodavači při placení kontrolují. Já s tím nemívám problém. Nosím brýle stejně jako hugo na fotce a fakt, že on má hladce oholenou hlavu prodavači ignorujou. My běloši přece vypadáme všichni stejně :) Problém ale nastal mindičkám, které si kartu půjčily a jely do Costca samy. Jednoho od druhého nás sice taiwanci nepoznají, ale pohlaví trefí správně, takže holky museli po průchodu obchodem u kasy zboží nechat a odejít. Zrovna tady nechápu přístup zaměstnanců Costca. Oni stejně kontrolují u vstupu, jesti zákazníci mají svoje karty u sebe. Tak proč tam nechecknout rovnou i fotku? Holky takhle zabily čas vybíráním zboží a potom jim ho stejně nedovolili zaplatit. Tipuju, že tam mají zaměstnanci nějakej soubor pravidel, kterýho se musí do písmenka držet, i když to třeba nedává smysl. Bůhví.

PS. V jednom z předchozích příspěvků jsem kritizoval zpúsob, jakým tu v některých restaurací porcují hlavně drůbeží maso. Myslel jsem si, že to prostě nasekaj tak, jak jim to zrovna přijde pod ruku. Ale teď mi došlo, že pro úpravu masa zřejmě okopírovail tuhle scénu :-)

38. Víkend v Taipeji

Od pátku do neděle jsme naplánovali návštěvu hlavního města. Měli jsme velkou výhodu díky Mirce, která nám poskytla azyl u nich v Croc housu (kdysi tam někdo choval krokodýla :) a byla tak hodná, že nám dělala průvodkyni. Trochu smůla ovšem je, že na Taiwanu pomalu začíná období dešťů. Neboli hned jak jsme dorazili, začalo pršet a lijáky vydržely celý víkend. No, aspoň to zjednodušilo výběr míst na sightseeing :)

V sobotu tak lilo, že se ostatní souhlasili s návštěvou muzea. Konkrétně National Palace muzea. Na chvíli se ve mě probudila část osobnosti, která mě kdysi přesvědčila maturovat z dějepisu (a která má občas blbý otázky při exkurzích po českých hradech :D). Navíc jsem si uvědomil, že už jsem v muzeu nebyl léta, o důvod navíc tam zajít. Všechno se prostě sešlo v příležitost prohlídnout si jedno z nejlepších muzeí na světě. Jeho sbírka obsahuje téměř 700tis. exponátů z čínské historie! Samosebou je nevystavují všechny, ale i tak nám zběžná prohlídka zabrala několik hodin. Sám bych tam byl schopnej strávit klidně dvojnásobek času, ale zase jsem tím nechtěl nudit ostatní. Taky nás trochu otravovali exkurze čínských turistů. Ale to byla prostě daň za víkendovou návštěvu. Bohužel jsme uvnitř nesměli fotit (jinak bych vám ukázal jejich nejvzácnější exponát - jadeitové zelí :D), ale zase jsme měli vstup zdarma :-) Jó, ty výhody studentského statusu...

Navečer jsme zašli ve vzácné chvíli, kdy nepršelo, k Taipei 101. Bohužel nebylo počasí na výhled, tak jsme ušetřili 500NT za vstup a místo toho si dali večeři ve foodcourtu v přízemí. Z výběru jídel bylo jasný, že ostatním trošku chybí evropská kuchyně. Všichni si dali zapečený těstoviny se sýrem :) Já jsem si naštěstí v posledních dnech podobný jídla vařil, tak jsem místo toho navštívil indický fastfood a dal si výborný vindaloo. Naprosto chápu, proč na tom Dave Lister tak ujíždí :D A protože déšť tvrdohlavě pokračoval, odložili jsme sightseeing na jindy a místo toho nakoupili zásoby na párty. Bylo třeba oslavit Georgovy narozeniny...

***scéna chybí***

Další den večer jsme se probudili a zhodnotili párty jako úspěšnou. Detaily nechám na osobní vyprávění. Nejde tak všechno psát na blog že? Neměl bych se pak o co podělit face2face, až v létě v čechách zajdeme na pivko :-)