47. Bohol poprvé - islandhopping

Z Malapasky jsme se vydali na jih zpátky do Cebu City a odtamtud lodí na Bohol. Docela nás v terminálu v přístavu překvapila policejní hlídka s protidrogovým psem. Který byl zjevně extrémně znuděný, asi už dlouho nikdo nic nepřevážel. Mimo to byla cesta bez větších zážitků, přece jen jsme si už na všudypřítomnou ostrahu a ozbrojené stráže zvykli. Z přístavu Tagbilaran, hlavním městě Boholu, jsme dojeli do městečka Panglao a ubytovali se na náš poslední týden v Asii. Resort nebyl nic extra, ale zase neudělal díru do peněženky, takže jsme byli spokojení. V okolí i přímo na Alona beach bylo spoustu restaurací, a ve většině z nich výborně vařili. Což bylo velký plus, filipínská národní kuchyně totiž za moc nestojí (nejspíš proto, že prakticky neexistuje :D), takže jsme ocenili skvělý italský, thajský i další jídla :)

Druhý den po příjezdu na Bohol jsme se u bazénu a rumu seznámili s panem Červnem (říkal si Juni, zkratka od junior, ale pan Červen má něco do sebe :). Po několikánásobný výměně filipínskýho rumu a český slivovice jsem se odebral na pokoj, takže jsem minul jak domluvu společnýho výletu na loďce, tak i vycházku do baru a návštěvu místního diska s transkama :D. Na výlet jsme jeli po dennní pauze na vystřízlivění, začínal totiž už v šest ráno, takže bychom to hned po rumový degustaci nedávali.

Na Pulitzerovu cenu to asi nebude..

Tak brzo jsme vstávali proto, že celá plavba začínala pozorováním hejna delfínů. Ti se vždycky okolo sedmý ráno krmí poblíž ostrova. Stejnej nápad mělo i asi dvacet dalších turistických lodí, takže bylo na hejnem pěkně narváno. Navíc nás delfíni ignorovali, jen se jednou za pár minut vyskočili nad hladinu nadechnout. I když jsem jich pár viděl, tak třeba vyfotit je moc nešlo. Navíc, modrej delfín je na pozadí modrýho moře a modrý oblohy docela maskovanej :)

Na snídani jsme přistáli na blízkým ostrůvku, kde průvodci nahnali turisty dát si snídani a suvenýry. Za náš stůl objednal pan Červen, kterej se na jídlo vyprdnul a místo toho si řekl o dva litry tuby. Což je místní specialitka, v podstatě zkvašená kokosová šťáva. Chutná to asi jako jablečnej mošt s octem, po chuti kokosu ani stopa. Ale docela to šlo pít, největší averzi k tubě měl Ryklos, kterej minutu před ochutnáním snědl celý mango, takže mu kyselá tuba moc nejela :) Když se pak Martička zeptala kolik má tuba procent alkoholu, dostalo se jí odpovědi "No alcohol, just coconut!". Čímž chtěli říct, že do tuby nepřidávají dodatečně líh, že je prostě přírodní. Jakou měla ve skutečnosti voltáž nikdo netušil, tipuju to někde mezi 5-10%, ale těžko říct při tý kyselý chuti. Každopádně jsme zase byli za alkáče, když se všude okolo činský turisti cpali rýží a my jako jediní snídali kokosový víno :D

Po dopití tuby jsem se s Ryklosem vypravili kánoí šnorchlovat. Poblíž byl úžasnej korálovej útes, kam nesmí motorový lodě aby ho nepoškodily. Tam jsem zažil to nejhezčí šnorchlování vůbec! Útes je to velikej, krásně zachovanej, plnej barev a hlavně asi dvacet metrů postupně klesá, aby pak z ničeho nic strmě padnul dolů bůhvíjak hluboko. Byl to super pocit, najednou vyplavat na okraj hlubiny, kde byla hloubka vidět v pořádný perspektivě.

Ryklos mlsá ježovku :-)

Vrchol výletu pak přišel na Virgin islandu. Tenhle ostrůvek stoprocentně plní definici tropickýho ráje. Klasicky palmový hájek uprostřed, okolo nádherná bílá pláž, ze které navíc vybíhá asi půlkilometru dlouhá písečná kosa, na které pár místních prodávalo suvenýry a občerstvení. To se sestávalo ze tří věcí - kokosových ořechů, smažených banánů (měl jsem čtyři :) a z mořských plodů. Konkrétně ježovek a nějakých mušlí, které se jí za syrova. Prostě se mušle vytáhne z ulity, pokape octem a sní. Neboli vzhledově nic moc. O dost hůř na tom byly ježovky, u těch se rozklepne ulita, vytáhne se takový hnědý cosi, co vypadá jako kdyby mělo hovno průjem, pokape se to octem a sní. Já jsem sice v asii sežral spoustu věcí, ale na tohle jsem (na rozdíl od ostatních) neměl. Musím ale říct, že jim to celkem chutnalo, takže asi bude důvod, proč za sushi ježovky platí japonci balík.

Banány a seafood jsme zapili demižónem tuby, kterou pan Červen odněkud vyhandloval od místních. Přidal se k nám i náš kapitán, Captain Benny, kterej rozhodně udržuje naživu stereotypy o opilejch námořnících :-). Což byl asi jeden z důvodů, proč jsme na Virgin islandu zůstali o tři hodiny dýl, než jsme měli domluveno. Tím líp pro nás, bylo tam totiž fakt krásně...

Virgin Island beach :)