47. Bohol poprvé - islandhopping

Z Malapasky jsme se vydali na jih zpátky do Cebu City a odtamtud lodí na Bohol. Docela nás v terminálu v přístavu překvapila policejní hlídka s protidrogovým psem. Který byl zjevně extrémně znuděný, asi už dlouho nikdo nic nepřevážel. Mimo to byla cesta bez větších zážitků, přece jen jsme si už na všudypřítomnou ostrahu a ozbrojené stráže zvykli. Z přístavu Tagbilaran, hlavním městě Boholu, jsme dojeli do městečka Panglao a ubytovali se na náš poslední týden v Asii. Resort nebyl nic extra, ale zase neudělal díru do peněženky, takže jsme byli spokojení. V okolí i přímo na Alona beach bylo spoustu restaurací, a ve většině z nich výborně vařili. Což bylo velký plus, filipínská národní kuchyně totiž za moc nestojí (nejspíš proto, že prakticky neexistuje :D), takže jsme ocenili skvělý italský, thajský i další jídla :)

Druhý den po příjezdu na Bohol jsme se u bazénu a rumu seznámili s panem Červnem (říkal si Juni, zkratka od junior, ale pan Červen má něco do sebe :). Po několikánásobný výměně filipínskýho rumu a český slivovice jsem se odebral na pokoj, takže jsem minul jak domluvu společnýho výletu na loďce, tak i vycházku do baru a návštěvu místního diska s transkama :D. Na výlet jsme jeli po dennní pauze na vystřízlivění, začínal totiž už v šest ráno, takže bychom to hned po rumový degustaci nedávali.

Na Pulitzerovu cenu to asi nebude..

Tak brzo jsme vstávali proto, že celá plavba začínala pozorováním hejna delfínů. Ti se vždycky okolo sedmý ráno krmí poblíž ostrova. Stejnej nápad mělo i asi dvacet dalších turistických lodí, takže bylo na hejnem pěkně narváno. Navíc nás delfíni ignorovali, jen se jednou za pár minut vyskočili nad hladinu nadechnout. I když jsem jich pár viděl, tak třeba vyfotit je moc nešlo. Navíc, modrej delfín je na pozadí modrýho moře a modrý oblohy docela maskovanej :)

Na snídani jsme přistáli na blízkým ostrůvku, kde průvodci nahnali turisty dát si snídani a suvenýry. Za náš stůl objednal pan Červen, kterej se na jídlo vyprdnul a místo toho si řekl o dva litry tuby. Což je místní specialitka, v podstatě zkvašená kokosová šťáva. Chutná to asi jako jablečnej mošt s octem, po chuti kokosu ani stopa. Ale docela to šlo pít, největší averzi k tubě měl Ryklos, kterej minutu před ochutnáním snědl celý mango, takže mu kyselá tuba moc nejela :) Když se pak Martička zeptala kolik má tuba procent alkoholu, dostalo se jí odpovědi "No alcohol, just coconut!". Čímž chtěli říct, že do tuby nepřidávají dodatečně líh, že je prostě přírodní. Jakou měla ve skutečnosti voltáž nikdo netušil, tipuju to někde mezi 5-10%, ale těžko říct při tý kyselý chuti. Každopádně jsme zase byli za alkáče, když se všude okolo činský turisti cpali rýží a my jako jediní snídali kokosový víno :D

Po dopití tuby jsem se s Ryklosem vypravili kánoí šnorchlovat. Poblíž byl úžasnej korálovej útes, kam nesmí motorový lodě aby ho nepoškodily. Tam jsem zažil to nejhezčí šnorchlování vůbec! Útes je to velikej, krásně zachovanej, plnej barev a hlavně asi dvacet metrů postupně klesá, aby pak z ničeho nic strmě padnul dolů bůhvíjak hluboko. Byl to super pocit, najednou vyplavat na okraj hlubiny, kde byla hloubka vidět v pořádný perspektivě.

Ryklos mlsá ježovku :-)

Vrchol výletu pak přišel na Virgin islandu. Tenhle ostrůvek stoprocentně plní definici tropickýho ráje. Klasicky palmový hájek uprostřed, okolo nádherná bílá pláž, ze které navíc vybíhá asi půlkilometru dlouhá písečná kosa, na které pár místních prodávalo suvenýry a občerstvení. To se sestávalo ze tří věcí - kokosových ořechů, smažených banánů (měl jsem čtyři :) a z mořských plodů. Konkrétně ježovek a nějakých mušlí, které se jí za syrova. Prostě se mušle vytáhne z ulity, pokape octem a sní. Neboli vzhledově nic moc. O dost hůř na tom byly ježovky, u těch se rozklepne ulita, vytáhne se takový hnědý cosi, co vypadá jako kdyby mělo hovno průjem, pokape se to octem a sní. Já jsem sice v asii sežral spoustu věcí, ale na tohle jsem (na rozdíl od ostatních) neměl. Musím ale říct, že jim to celkem chutnalo, takže asi bude důvod, proč za sushi ježovky platí japonci balík.

Banány a seafood jsme zapili demižónem tuby, kterou pan Červen odněkud vyhandloval od místních. Přidal se k nám i náš kapitán, Captain Benny, kterej rozhodně udržuje naživu stereotypy o opilejch námořnících :-). Což byl asi jeden z důvodů, proč jsme na Virgin islandu zůstali o tři hodiny dýl, než jsme měli domluveno. Tím líp pro nás, bylo tam totiž fakt krásně...

Virgin Island beach :)

46. Malapascua - šnorchlování, skoky a masáž

Šnorchlujeeem :)

Měli jsme další dva dny na ostrově, proto jsme si ve čtvrtek zaplatili šnorchlování po korálových útesech v okolí. Start měl být podle průvodce v šest ráno, ale pršelo, tak jsme se na to vyprdli a spali až do snídaně, kdy už se zase udělalo hezky. Tam nás taky průvodce odchytil a jako líný turisty nás pochopil, že se nám za svítání v dešti nikam nechtělo a vyrazili jsme :-) Voda vypadala celkem mělká, ale bylo to jen zdání. Hlavně proto, že byla úžasně průzračná, takže co se z lodi zdálo jako půl metru se ve vodě ukázalo jako pět metrů hloubky. Škoda, že jsme neměli podvodní kameru, protože bylo na co koukat. Obří hejna ryb, sépie, mohutný korály všech barev, medůzy...dokonce i hada jsme viděli (nejspíš tohohle :-) Nevím proč, ale celou dobu jsem musel bojovat s nutkáním do všecho šťouchat rukama, přestože jsem věděl, že sasanky, medůzy, nebo had by se mi asi vymstili :D 

Ryklos a skok do neznáma

Celkem jsme prozkoumali tři šnorchlovací místa - včetně japonský lodě potopený za 2. světový - a mezitím udělali zastávku u jednoho útesu na cliff jumping. Ryklos, George i Martička si skočili, já na sebe vzal roli fotografa a zůstal na lodi. Útes měl totiž okolo deseti metrů a kromě toho, že jsem průvodci úplně nerozuměl když mluvil o hloubce která tam je (pozdějš jsem zjistil že byla asi 20m, takže pohoda, ale nerad skáču někam kde to nemám jistotu že ze mě nebude kvadruplegik) taky průvodce samotnej neskákal, což na jistotě nepřidá :D Teď je mi trošku líto že jsem si taky neskočil, vypadalo to totiž fakt hustě :-)

Navečer mě ostatní vytáhli na masáž, kterou nám už několik dní nabízeli masérky vždycky, když jsme šli po pláži. A to pro mě nebyla nejlepší volba, v průběhu šnorchlování jsem si totiž luxusně spálil  celý záda a krk. Ale možná si říkáte: "Masáž na pláži, to je přece úžasná věc". Za sebe vás vyvedu z omylu, S trochou nadsázky je to s ní stejný jako se sexem na pláži - otravujou mravenci a komáři, všude máte písek a lidi na vás blbě čumí :D K tomu se po mě v půlce masáže proběhnul pes, takže masírovat spálený záda rukama od písku nedoporučuju, to už rovnou můžete vzít šmirglpapír :D Třešničkou na dortu pak byl fakt, že mě kromě zad a chodidel masáže moc netáhnou, hlavně proto, že bych si musel oholit celý tělo, abych cítil samotnou masáž a ne tahání chlupů na nohách/rukou/hrudi :D Jestli mi zarostou i záda, tak se asi budu muset vzdát masáží nadobro :D V rámci objektivity bych měl ale dodat, že ostatní si masáž užili a nejspíš si jí někde zopakují. Mě samotnýho napadá spousta lidí, od kterých si radši nechám šahat na zadek než od filipínský masérský důchodkyně :-P

45. Příjezd na Filipíny

Malapascua

Cesta do první destinace nám trvala přes dvanáct hodin. Za tu dobu jsme stihnuli dva lety, spoustu čekání na letištích, uložení kufrů v Manile, handrkování s taxikářema a nakonec cestu do hostelu na Cebu, odkud další den pojedeme na Malapascua, malej ostrůvek na sever od Cebu. Noc v Cebu byla v klidu bez větších zážitků. Asi jsme udělali dobře, že jsme se vyhnuli Manile a jejím slumům.

Procházka po ostrově..

Na Malapascua jezdí trajekt ze severu Cebu, takže nás v úterý ráno čekala 5ti hodinová cesta na sever. Vybrali jsme klimatizovaný bus s wifi a jelo se. Filipíny jsou pro našince neskutečně levný, prakticky všechno stojí zhruba polovinu oproti čr, občas i mnohem míň když máte štěstí. Cesta samotná byla celkem sranda - řidič se s tím nepáral a jel jak kdyby nás ukradl, předjížděl skoro všechny ostatní a když se něco objevilo v protisměru, prostě začal troubit aby uhnuli :D Na konci nás tak už čekala jen asi půlhoďka loďkou a byli jsme na Malapascua.

Ostrůvek má odhadem tak 4km2 a není mezi turisty moc profláknutý. Jezdí se sem většinou za potápěním. Když připočtete fakt, že je tu teď mimo sezónu, tak ta klidná a líná atmosféra dává smysl. Ubytovali jsme se v apartmánech MGR (Malapascua Garden Resort) uprostřed ostrova. Takže sice nejsme přímo na pláži, ale máme to tam asi tři minuty :-) Navíc nás mile překvapili místní, kteří jsou hodně přátelští a taky mluví všichni anglicky (což je tu úřední jazyk). Další překvápko byly ceny na hlavní pláži, které se v těch nejhezčích resortech zhruba rovnají cenám za obědové menu v čechách. Výjimkou jsou drinky během Happy hour, obzvlášť rum s kolou za cca 12kč :D

Ve středu jsme se šli projít na druhou stranu ostrova, kde měla být nějaká pěkná pláž. Odmítli jsme nabídku, že nás tam za 20 pesos (~9kč) vezmou na motorce s tím, že se chceme projít. Nakonec jsme se prošli víc než jsme čekali, hlavně proto, že jsme se trochu ztratili a místy prolézali ostrov v podstatě po cestičkách pro zvěř. Který vlastně byli vyšlapaný lidma, protože ty největší zvířata jsou tu zakrslí psi. Taky jsem nečekal, že se během tříhodinový procházky tak spálím, už dlouho jsem neměl krk do fialova :-) Teď je tu prostě krásný období na to, jen se tak v klidu válet na pláži se skvělým filipínským pivem po ruce. Nikdo tu nevyrušuje, místní jsou přátelští a ceny přívětivý :)

Tropický ráj

44. Posledni den na Taiwanu

Před odletem na Filipíny jsme naplánovali zůstat den v Taipeji u Mirky s Evou. Příjezd v sobotu večer kopíroval předchozí vzorec našeho pobytu v Tpe. Příjezd - liják - párty v crochousu - ? - probuzení na podlaze. Protože v neděli bylo hezky, naplánovali jsme si program na celý den. Začinal oběděm, kam jsme ale nedošli, protože v okamžiku kdy jsme vylezli z metra se sluničko změnilo na příšernej slejvák. A jelikož jsme nechtěli jít do michelinské restaurace zmoklí jak slepice, nahradili jsme jí návštěvou v burger kingu a nadějí, že večer bude líp. 

Ta se nám díkybohu splnila, počasí se umoudřilo a my mohli navštívit zoo. Kde měli pandy! :-) A i zbytek byl docela pěknej. Hlavně byla celá zoo celkem chytře navržená, takže dělala místy dojem spíš parku než zoo. Hned poté jsme si zašli na lanovku, která nás vyvezla na kopec nad Taipei. Výhled při západu slunce fakt stál za to. Během jízdy bylo krásně vidět, jak je město posazený v údolí mezi spoustu menších i větších kopců, často zarostlých stromy. Takhle z výšky Taipei působí mnohem líp než někde v centru mezi panelákama. 

 

Západ slunce nad Taipejí

Cesta lanovkou zpátky se nám pak trochu zkomplikovala, kvůli riziku bouřky jí zastavovali někde v půlce a na zbytek cesty jsme si museli počkat, než přijede náhradní autobus. Spolu s dalšími asi 80ti taiwanci. Navíc jsme byli mezi posledními příchozími, tzn. i mezi posleními v řadě na autobus. Mirce se to naštěstí povedlo ukecat s argumentem, že máme rezervaci v restauraci (což jsme neměli, ale stejně by nám zavřeli). A bylo dobře že jsme to stihnuli, ona michelinská restaurace se totiž specializovala na čínské pařené a smažené knedlíčky. Výborná delikatesa a ještě lepší zakončení pobytu na Taiwanu. Ovšem blog zatím nekončí, ještě nás čekají dva týdny na Filipínách :-)

Příprava ultimátních knedlíčků...

...a jejich konzumace :-)

43. Na co se těším po návratu

Jak se blíží odjezd zpátky domů, tak se mi čechy zas pomalu vkrádají do myšlenek. A s tím se objevuje spousta věcí, na které se začínám těšit. Ne že by mi tady na taiwanu chyběly, to u většiny neplatí, ale když jsou teď jen cca tři týdny daleko, tak už se jich nemůžu dočkat :-)

Těším se na:

• Rodinu a kamarády (ti mi chyběli, hlavně TY! ;-)
• ESN BS HK :-)
• Sýry, kterých nejspíš přežeru až dorazím domů :D
• Pole-louky-lesy, taiwan volnou přírodu podobnou čechám moc nemá
• Pivo, takovej Bulík 11° ve správný společnosti...
• Zimu, možná budu trochu brblat, ale zima je fajn
• Houbaření
• Další semestr v Hradci & UHK
• Tatarák
• Možnost nosit džíny a boty aniž bych se uvařil ve vlastním potu
• Praktičnost a zdravý selský rozum, který taiwanci občas postrádají
• ESN vodu :-)
• Počasí vhodnější pro běhání, 35°C o půlnoci dává zabrat
• Olivy
• Jak si dám po půlroce konečně správnou pizzu
• Řízení v prostředí, kde nejezdí všichni jako maniaci
• Našeho kocoura, kterej čeká doma
• Výběry z bankomatů bez poplatků
• We Run Prague 2013
• Buřty, slaninu, tlačenku, nakládanej hermelín a další chuťovky k pivu
• Spoustu dalších věcí, který si nejspíš uvědomím až po návratu :-)