47. Bohol poprvé - islandhopping

Z Malapasky jsme se vydali na jih zpátky do Cebu City a odtamtud lodí na Bohol. Docela nás v terminálu v přístavu překvapila policejní hlídka s protidrogovým psem. Který byl zjevně extrémně znuděný, asi už dlouho nikdo nic nepřevážel. Mimo to byla cesta bez větších zážitků, přece jen jsme si už na všudypřítomnou ostrahu a ozbrojené stráže zvykli. Z přístavu Tagbilaran, hlavním městě Boholu, jsme dojeli do městečka Panglao a ubytovali se na náš poslední týden v Asii. Resort nebyl nic extra, ale zase neudělal díru do peněženky, takže jsme byli spokojení. V okolí i přímo na Alona beach bylo spoustu restaurací, a ve většině z nich výborně vařili. Což bylo velký plus, filipínská národní kuchyně totiž za moc nestojí (nejspíš proto, že prakticky neexistuje :D), takže jsme ocenili skvělý italský, thajský i další jídla :)

Druhý den po příjezdu na Bohol jsme se u bazénu a rumu seznámili s panem Červnem (říkal si Juni, zkratka od junior, ale pan Červen má něco do sebe :). Po několikánásobný výměně filipínskýho rumu a český slivovice jsem se odebral na pokoj, takže jsem minul jak domluvu společnýho výletu na loďce, tak i vycházku do baru a návštěvu místního diska s transkama :D. Na výlet jsme jeli po dennní pauze na vystřízlivění, začínal totiž už v šest ráno, takže bychom to hned po rumový degustaci nedávali.

Na Pulitzerovu cenu to asi nebude..

Tak brzo jsme vstávali proto, že celá plavba začínala pozorováním hejna delfínů. Ti se vždycky okolo sedmý ráno krmí poblíž ostrova. Stejnej nápad mělo i asi dvacet dalších turistických lodí, takže bylo na hejnem pěkně narváno. Navíc nás delfíni ignorovali, jen se jednou za pár minut vyskočili nad hladinu nadechnout. I když jsem jich pár viděl, tak třeba vyfotit je moc nešlo. Navíc, modrej delfín je na pozadí modrýho moře a modrý oblohy docela maskovanej :)

Na snídani jsme přistáli na blízkým ostrůvku, kde průvodci nahnali turisty dát si snídani a suvenýry. Za náš stůl objednal pan Červen, kterej se na jídlo vyprdnul a místo toho si řekl o dva litry tuby. Což je místní specialitka, v podstatě zkvašená kokosová šťáva. Chutná to asi jako jablečnej mošt s octem, po chuti kokosu ani stopa. Ale docela to šlo pít, největší averzi k tubě měl Ryklos, kterej minutu před ochutnáním snědl celý mango, takže mu kyselá tuba moc nejela :) Když se pak Martička zeptala kolik má tuba procent alkoholu, dostalo se jí odpovědi "No alcohol, just coconut!". Čímž chtěli říct, že do tuby nepřidávají dodatečně líh, že je prostě přírodní. Jakou měla ve skutečnosti voltáž nikdo netušil, tipuju to někde mezi 5-10%, ale těžko říct při tý kyselý chuti. Každopádně jsme zase byli za alkáče, když se všude okolo činský turisti cpali rýží a my jako jediní snídali kokosový víno :D

Po dopití tuby jsem se s Ryklosem vypravili kánoí šnorchlovat. Poblíž byl úžasnej korálovej útes, kam nesmí motorový lodě aby ho nepoškodily. Tam jsem zažil to nejhezčí šnorchlování vůbec! Útes je to velikej, krásně zachovanej, plnej barev a hlavně asi dvacet metrů postupně klesá, aby pak z ničeho nic strmě padnul dolů bůhvíjak hluboko. Byl to super pocit, najednou vyplavat na okraj hlubiny, kde byla hloubka vidět v pořádný perspektivě.

Ryklos mlsá ježovku :-)

Vrchol výletu pak přišel na Virgin islandu. Tenhle ostrůvek stoprocentně plní definici tropickýho ráje. Klasicky palmový hájek uprostřed, okolo nádherná bílá pláž, ze které navíc vybíhá asi půlkilometru dlouhá písečná kosa, na které pár místních prodávalo suvenýry a občerstvení. To se sestávalo ze tří věcí - kokosových ořechů, smažených banánů (měl jsem čtyři :) a z mořských plodů. Konkrétně ježovek a nějakých mušlí, které se jí za syrova. Prostě se mušle vytáhne z ulity, pokape octem a sní. Neboli vzhledově nic moc. O dost hůř na tom byly ježovky, u těch se rozklepne ulita, vytáhne se takový hnědý cosi, co vypadá jako kdyby mělo hovno průjem, pokape se to octem a sní. Já jsem sice v asii sežral spoustu věcí, ale na tohle jsem (na rozdíl od ostatních) neměl. Musím ale říct, že jim to celkem chutnalo, takže asi bude důvod, proč za sushi ježovky platí japonci balík.

Banány a seafood jsme zapili demižónem tuby, kterou pan Červen odněkud vyhandloval od místních. Přidal se k nám i náš kapitán, Captain Benny, kterej rozhodně udržuje naživu stereotypy o opilejch námořnících :-). Což byl asi jeden z důvodů, proč jsme na Virgin islandu zůstali o tři hodiny dýl, než jsme měli domluveno. Tím líp pro nás, bylo tam totiž fakt krásně...

Virgin Island beach :)

46. Malapascua - šnorchlování, skoky a masáž

Šnorchlujeeem :)

Měli jsme další dva dny na ostrově, proto jsme si ve čtvrtek zaplatili šnorchlování po korálových útesech v okolí. Start měl být podle průvodce v šest ráno, ale pršelo, tak jsme se na to vyprdli a spali až do snídaně, kdy už se zase udělalo hezky. Tam nás taky průvodce odchytil a jako líný turisty nás pochopil, že se nám za svítání v dešti nikam nechtělo a vyrazili jsme :-) Voda vypadala celkem mělká, ale bylo to jen zdání. Hlavně proto, že byla úžasně průzračná, takže co se z lodi zdálo jako půl metru se ve vodě ukázalo jako pět metrů hloubky. Škoda, že jsme neměli podvodní kameru, protože bylo na co koukat. Obří hejna ryb, sépie, mohutný korály všech barev, medůzy...dokonce i hada jsme viděli (nejspíš tohohle :-) Nevím proč, ale celou dobu jsem musel bojovat s nutkáním do všecho šťouchat rukama, přestože jsem věděl, že sasanky, medůzy, nebo had by se mi asi vymstili :D 

Ryklos a skok do neznáma

Celkem jsme prozkoumali tři šnorchlovací místa - včetně japonský lodě potopený za 2. světový - a mezitím udělali zastávku u jednoho útesu na cliff jumping. Ryklos, George i Martička si skočili, já na sebe vzal roli fotografa a zůstal na lodi. Útes měl totiž okolo deseti metrů a kromě toho, že jsem průvodci úplně nerozuměl když mluvil o hloubce která tam je (pozdějš jsem zjistil že byla asi 20m, takže pohoda, ale nerad skáču někam kde to nemám jistotu že ze mě nebude kvadruplegik) taky průvodce samotnej neskákal, což na jistotě nepřidá :D Teď je mi trošku líto že jsem si taky neskočil, vypadalo to totiž fakt hustě :-)

Navečer mě ostatní vytáhli na masáž, kterou nám už několik dní nabízeli masérky vždycky, když jsme šli po pláži. A to pro mě nebyla nejlepší volba, v průběhu šnorchlování jsem si totiž luxusně spálil  celý záda a krk. Ale možná si říkáte: "Masáž na pláži, to je přece úžasná věc". Za sebe vás vyvedu z omylu, S trochou nadsázky je to s ní stejný jako se sexem na pláži - otravujou mravenci a komáři, všude máte písek a lidi na vás blbě čumí :D K tomu se po mě v půlce masáže proběhnul pes, takže masírovat spálený záda rukama od písku nedoporučuju, to už rovnou můžete vzít šmirglpapír :D Třešničkou na dortu pak byl fakt, že mě kromě zad a chodidel masáže moc netáhnou, hlavně proto, že bych si musel oholit celý tělo, abych cítil samotnou masáž a ne tahání chlupů na nohách/rukou/hrudi :D Jestli mi zarostou i záda, tak se asi budu muset vzdát masáží nadobro :D V rámci objektivity bych měl ale dodat, že ostatní si masáž užili a nejspíš si jí někde zopakují. Mě samotnýho napadá spousta lidí, od kterých si radši nechám šahat na zadek než od filipínský masérský důchodkyně :-P