12. Thajské postřehy

 - 7 Eleven je nejlepší přítel člověka
- nekupujte věci od thajců, kteří je aktivně nabízí, protože to budou předražený šmejdy
- jestli si myslíte, že jste už jedli pálivý jídlo, tak vás thajsko vyvede z omylu
- bezpečnostní pásy jsou čistě kosmetická záležitost
- fotky krále jsou všude. Všude!
- komediální tv show jsou v thajsku 30 let pozadu
- jestli vám budou taky v průvodci psát, že po thajské jídle se nedá přibrat, tak jim nevěřte
- i české titulky z sdkarty se podaří nastavit na thajské televizi, když se trochu snažíte
- švábů tu je jen pár, a pavouci tu nejsou skoro vůbec, no big deal
- klimatizace je základ, jak v hotelu, tak v dopravních prostředcích
- nechápu co tu ostatní vyváděli, že mě tak varovali před transkama
- endiaron, imodium, smekta, slivovice...žerte si co chcete, stejně vám to nepomůže :D
- když vás posere pták, budete mít prý pozítří štěstí (ale ryklos si žádnej los nekoupil)
- thajské masáže jsou super!
- rychlost se na dálnici dodržuje jen tehdy, když je dopravní zácpa
- to že jsou nápisy nebo menu v angličtině ještě neznamená, že tam bude anglicky někdo mluvit
- každý si něco vybere - adventure v džungli, relax na pláži, sightseeing po památkách nebo party v klubech
- nebrat taxíky které nechtějí zapnout taxametr
- experimentovat se vyplatí, jinak budete jíst celou dobu jen suchou rejží ;-)

11. Veletrh, sushi, delfíni

Takže zpátky tam kde jsme začli...Po dalších dvanácti hodinách v busu, kterým jsme se mohli vyhnout, protože podle Skyscanneru byly i letenky levnější, jsme se vrátili do thajské metropole. Nehledě na to, jak luxusní a VIP thajské busy jsou, stejně se v nich nikdy pořádně nevyspím. I když dopravci dimenzují dostatek místa na nohy i pro evropany, tak sedačky stejně nejsou pohodlný pro delší sezení. Tak jako tak, i kdybych si mohl vzít do busu z domova svoje oblíbený křeslo, tak bych se budil hrůzou v noci na dálnici z toho, jak to tam řidič hrne :D

Takže jsme další den vyhradili na odpočinek a lehký sightseeing a vyrazili do chrámového komplexu Wat Pho, kde je největší ležící buddha v thajsku, a možná i na světě, protože je přes 40metrů dlouhej. Nic co by se snadno fotilo, obzvlášť v obležení turistů a mnichů. Okolí chrámu hlídá spousta soch, zvířecích i lidských. Jedna lepší než druhá, takovýho menšího lva bych si klidně pořídil domů :) Ale nebyl by to thajskej chrám, kdyby kromě jednoho obřího buddhy neměl ještě dalších pětset malejch (no malejch - okolo 1,5m měli..). Zabralo to čas, všechny je nafotit, takže jsme začali shánět taxi zpátky do hotelu až odpoledne. A to byl další oříšek, v naprostém turistickém centru celé země 99% taxikářů odmítá zapnout taxametr, místo toho nabídnou dvojnásobnou cenu, ber nebo nech být. Ne že by ta cena nějak trhala žíly, za 20km cestu městem cca 80kč na osobu, ale trochu by nám to pak vrtalo hlavou (hlavně Georgovi :D), tak jsme pěšky vyrazili z centra hledat poctivýho taxikáře...

Byla to docela práce, když už jsme se smířili s tím, že se necháme natáhnout, tak jsme narazili na jednoho, který zapnul taxametr sám a bez keců. Asi si vylepšoval karmu nebo co. Cestou zpátky jsme plánovali sushi, ale ukázalo se, že reklama na sushi bar nebyla reklama na sushi bar, ale reklama na hongkongskou restauraci která se jen tvářila jako reklama na sushi bar a navíc byla drahá i na průměrného evropana. Díky tomu jsme ale v blízkém kongresovém centru objevili slušný noodle fastfood a hlavně - Starbucks! Klidně se smějte, ale po dvou týdnech jsem měl konečně pořádný kafe. Celou dobu jsem pil horší ekvivalenty nescafe 3v1, takže jsem napravil absťák po kofeinu.

Večer našeho času končily volby, tak jsme nakoupili piva, chipsy a udělali si volební/TopGear/karetní večer. Aneb střídali jsme top gear s bangem a pokerem a do toho obnovovali volební zpravodajství. Když začínalo být jasné, že si Karel z Miloše nevolníka neudělá, překvapivě jsem si uvědomil, že takhle z dálky to beru celkem s nadhledem. Být v ČR, asi bych se víc vztekal. Takhle jsme se jen bavili jak se nám začínal plnit newsfeed na facebooku hysterickými statusy o emigraci :D

V neděli to vypadalo na totálně zabitej den, plány jsme moc neměli, tak jsme to začli operativně řešit za pochodu. Nalákala nás akce s megalomanským názvem - Thailand Mega Show 2013 - největší thajský spotřebitelský veletrh. Čekal jsem něco jako Invex a doufal v CES, ale nakonec to vypadalo jinak. Az na pár zajímavostí typu 2m plazma TV to bylo v podstatě jedno velký tržiště okořeněný pár týpkama za které by se nestyděl ani Horst Fuchs. V záplavě cetek tam byly i zajímavý věci, třeba košile se mi dost líbily. Narazil jsem bohužel s velikostí, ty jejich nezapnu ani kolem krku...

V průběhu dne jsme naplno využili potenciál mýho smartphonu, když jsme přes google mapy a foursquare našli sushi place, přes navigaci odnavigovali taxikáře a pak to ještě ohodnotili a nasharovali na facebook :) Ze sushi restaurace se sice vyklubal sushi fastfood to go, ale i tak to bylo celkem dobrý. Teda, dobrý pro mě, George měl regulérní gastronomický orgasmus :D

Na pondělí byly naopak velký plány, konkrétně Pattaya a místní Dolphin resort - delfíní šou a možnost si s nimi zaplavat. Zní to hezky ne? Cesta tam trvala v malý dodávce něco přes dvě hodiny svižným tempem. V Pattay jsme skočili na oběd do iránské restaurace, kde mě mile překvapilo skvělé jehněčí, a potom vzali taxi do Dolphin Worldu. Letáky z cestovky trochu kecaly a z 10ti minut cesty z centra se vklubalo víc jak dvacet kiláků na venkov. Zvenku to nevypadalo špatně, cena 500 bathů za osobu taky naznačovala kvalitní zážitek...
 

OMFGGG!!!@#$%^&* Delfín s brejlema!!! Teď už můžu v klidu umřít...

 

...aaaaa delfín s kloboukem!!!

 Podle těch dvou obrázků si uděláte částečnou představu o tom, jak to v delfináriu vypadalo. K tomu je potřeba přičíst komentátorku s pištivým hlasem desetileté holky v amoku a celkovou show na úrovni cirkusu, který sice vlastní klauny nemá, ale v jejich roli se cítí každý divák s IQ větším než německý ovčák po lobotomii. Asi by to bylo vtipný kdybych předtím vymlasknul placatku slivovice, ale tu si šetřím na zažívací obtíže (chyba!). Celou dobu jsem doufal, že jeden z delfínů ukousne někomu z těch šašků ruku, nebo aspoň ucho 3:-) A co naprosto skvěle pasuje k delfínům? No jasně - divokej západ! Takže vedle bazénu byly makety westernového městečka - kdo byl někdy v Boskovicích, tak si to dovede představit. Až na to že to boskovické má o úroveň (nebo dvě) zajímavější atrakce.

Tady bych v rámci objektivity měl dodat, že show byla asi určená primárně pro děti prvního stupně ZŠ, kterým delfínci samozřejmě líbili. Taky předvedli obligátní proskakování skrz obruče apod. Prostě - jestli máte malé děti, tak se jim show bude líbit, to samý platí pokud jste vysazení na delfíny. Jinak - AVOID!

Při čekání na auto zpátky do Bangkoku jsem měl mnohem lepší zážitek z paradoxně mnohem menších ryb - fish spa. Prostě ty malý rybičky, co jim strčíte nohy do akvárka a ony vám okoušou přebytečnou kůži z chodidel :) Nejvíc to bylo vidět na martičce, které rybky ohlodali opálenou kůži z nohou, takže byla jasně vidět linie, kde je měla ponořený a kde už ne.

Původně jsem myslel, že rybky budou poslední zážitek dne vhodný publikování. To by jsme ale nesměli jet s řidičem, který byl kombinací Semira Gerkhana, Aleše Trpišovského a Stiga! Letěl s dodávkou plnou lidí (15) po čtyřproudý dálnici směrem na Bangkok průměrnou rychlostí 130km/h, přeskakoval hrboly, díry a nadjezdy a vždycky dojel na nárazník auto před náma a držel se za ním tak dlouho, dokud řidič neztratil nervy a neuhnul mu. K tomu všemu jsme ještě seděli úplně vzadu, přímo nad zadní nápravou, takže nám každý hrbol a skok šel přímo do páteře :D Tady se ukázalo, jak jsou na to místní zvyklí. Zatímco my jsme se okamžitě připoutali a s obavami sledovali cestu, thajci prostě usnuli. Každopádně jsme udělali rekordní čas, když jsme do cíle dojeli za hodinu a půl, o víc jak půl hoďky rychlejš než cestou tam.

10. Výlet v Krabi

Ve středu jsme se rozloučili s Mattem a Stevem a vrátili se trajektem zpátky do Krabi a udělali si relax day po večírcích s irama. Nic moc jinýho přímo v Krabi stejně nejde dělat, není to žádný velkoměsto. Ve čtvrtek jsme si potom koupili celodenní výlet - kayaking po řece a jízdu na slonech.

Proč se to asi jmenuje Krabi..?

Hned po příjezdu se objevil dost hustej průvodce. Klučina zhruba našeho věku uměl slušně anglicky a navíc měl chuť nám o všem vykládat. Jen co jsme opustili parkoviště, tak začal házet klacíky na něco, co jsme považovali za chcíplou rybu. Ukázalo se, že je to druh kterýmu říkají walking fish - prostě taková poloryba poloobojživelník, která nejspíš tráví život stejně jako rudskej fotbalovej tým plácáním na dně v bahně :) Na kajaky s námi jel ještě jeden pár - singapurka June a její německý partner, jehož jméno jsem okamžitě zapomněl..

Když se nám otevřel pohled na řeku, kde se nechávali na kajacích po dvojicích vozit čínští turisti thajskými průvodci, tak jsme čekali docela nudu, zvlášť proto, že řeka byla totální olej, vedle ní je Berounka divočina. Naštěstí nás nechali jet na kajacích samotné a ani netrvali na vestách. Postupně jsme si projeli dvě jeskyně přímo na kajacích a do třetí jsme vystoupili ze břehu. Ta byla taky nejzajímavější, po zdech na ní byly cca 3tis. let staré malby. Vypadaly asi jako moje kresbičky ze sešitu biologie :D Většinou to byli lidské postavy, pár zvířat a otisků rukou a jedna věč, která vypadala jako mimozemšťan Kang ze simpsnů.

Po zhruba jsme se 3 hodinách vrátili do přístaviště na oběd, který byl v ceně zájezdu. Skepticky jsme čekali misku rýže a místo toho dostali asi 6 chodů a najedli se nejlíp za posledních několik dní. Po obědě se martička rozhodla místo brýlí ztratit klobouk a pak jsme pokračovali na slony.

Těch měli na sloní farmě(?) minimálně osm, od slůňat až po starý samce. Po dvojicích jsme na ně vylezli a jeli se projet vedle do lesa. Jízda byla docela větší sranda než jsem čekal, když se naše slonice rozešla trochu rychlejš, tak to pěkně házelo. Nechci si představovat, jak bychom vypadali, kdyby jí jeblo a napálila to bezhlavě do džungle. Při návratu se ještě naši sloni na sebe nasrali a asi pět minut si nadávali a odmítali se od sebe hnout. Pozdějš jsme se dozvěděli, že to byla matka s dcerou, takže asi klasická rodinná hádka :)

Po návratu jsme v hotelu dali superrychlou sprchu a ujížděli na noční bus zpátky do Bangkoku. Ráno po příjezdu jsme se nenechali ukecat taxikářem, který nabízel "super cenu" 600, pozdějš 500 Bathů za odvoz z nádraží na hotel. Místo toho jsme si nechali zavolat tágo od uniforem, a to nakonec stálo tři stovky. Takže rada na závěr - vždycky jezdit se zaplým taxametrem :)

9. Phi Phi Island vol.II

Celý včerejší den jsem prolenošil a trochu to ožilo až navečer, kdy jsme se znova sešli s Mattem a Stevem na pivko. Skvěle se s nima pokecá, obzvlášť Matt je ten typ co se s lidmi přátelí ještě dřív, než je potká. Což se potvrdilo i večer na beachparty, kde okamžitě nabalil nějakou angličanku :) Možná mu v tom ale pomohl fakt, že prý britkám zní irský přízvuk sexy :D Mezitím jsme s ryklosem a stevem sledovali fireshow - dva thajci zapálili tak osmimetrový provaz a točili s ním jako se švihadlem, aby přes něj turisti mohli skákat.Vedle potom další thajec držel metr a půl širokou zapálenou obruč - na proskakování. Tomu jsme neodolali a s ryklosem si dvakrát dali parakotoul. Jen steve na to neměl koule, nebo možná šetřil svoje spálený záda, protože se za celej den na slunci nenamazal :D Nakonec s náma ani nejel na celodenní výlet lodí na Maya Beach.

Na výlet jedině s batohem plným piva :)

Tam jsme vypluli dneska ve dvě odpoledne, na loďku kterou jsme měli předtím pro sebe nás teď bylo nacpanejch kolem 25ti. Hned na první zastávce martička úspěšně utopila už druhý sluneční brýle, zase ale našla klobouk :D Ve vodě jsem se celkem leknul, když mě něco štípnulo do nohy. Nejdřív jsem myslel že je to krab, ale ukázalo se, že se tam pohybovala pěkně nasraná ryba. Asi jsme jí sežrali strejdu nebo co. Měla maximálně patnáct, dvacet cenťáků, ale co jí chybělo na velikosti nahrazovala rychlostí a zuřivostí, když všechny okolo hryzala do nohou. Naštěstí z toho byly zranění srovnatelný se štípnutím od komára, ale i tak všichni urychleně zdrhnuli zpátky do lodi :)

Měl jsem potom při pozdějším šnorchlování z rybek větší respekt. Přestože nebylo moře tak živé jako posledně, zážitek to byl lepši, protože průvodci netrvali na tom, abychom měli při plavání vesty, takže se šlo i potápět. Samotná Maya Beach byla krásná, jen ten dojem trochu kazily davy turistů. Ani se tam nedalo moc plavat, protože byl břeh zastavěný loďkami, které navíc pořád přijížděly a odjížděly. Celý ostrov je chráněná rezervace, takže se tam vyskytuje i pár zajímavých zvířátek. Já měl štěstí na motýla, který byl větší než náš vrabec a ryklos zase viděl našeho prvního hada. Nakonec jsme ještě přejeli k Monkey beach, ale opičky se asi styděli, takže jsme si je neužili. Tak už jen vyfotit západ slunce a zpátky do přístavu :)

8. Phi Phi island vol.I

Včera ráno jsme se odhlásili z hotelu v Krabi a naskočili na trajekt do Phi Phi. Cestou jsme pokecali s dvěma iry - Stevem a Mattem - a v českoirském duchu dali dvě pivka k snídani :) Kluci jsou na cestě za prací do austrálie a stavili se cestou v thajsku na dovolenou. Na to, že právě strávili 17 hodin v letadle z londýna, které mělo pět hodin zpoždění, protože pro brity je 3cm sněhu apokalypsa, byli docela svěží. Skvěle se s nima bavilo, tak jsme jim nabídli ať se k nám přidají do hotelu. Vzhledem k tomu, že neměli vůbec žádný plán ani rezervace, byli rádi a společně jsme se šli ubytovat.

Na celém ostrově je znát, že je to oblíbení turistický cíl. Uličky jsou nacpané stánky s jídlem, suvenýry a oblečením. Docela pobaví nabídka zaručeně pravých slunečních brýlí Ray Ban nebo Prada  v přepočtu na naše za stovku :D Podél přístavu vede hlavní ulice, kde jsou ty nejlepší a taky nejdražší restaurace. Obzvlášť pěkně vypadaly nabídky seafoodu, od tygřích krevet přes olihně a obří humry po dvoumetrový tuňáky :) Směrem do vnitrozemí jsou potom o něco levnější kluby a bary, tak jsme večer zamířili tam.

Většina barů má v nabídce zhruba litrový kyblíky drinků všeho druhu, od nejlevnějších thajských patoků s džusem přes nejrůznější mixy až po prémiové značky 12ti letých whisky s kolou. Spousta z nich obsahuje taky místní redbull. Podle Ohma je to původní thajská značka, od které se rakušáci inspirovali při výrobě toho, který se prodává u nás. Na rozdíl od něj je bez bublinek a prodává se v 150ml skleněných lahvičkách, takže na mě působí spíš jako kapky proti kašli :) Naštěstí ale chutná o dost líp a energii dodává stejně jako ten evropský.

V prvním podniku - thajké verzi irského pubu - jsme zjistili, že mají akci dva kyblíky za cenu jednoho a navíc tam naladí skoro všechny dostupné sportovní kanály. Takže jsme strávili první poločas u Chelsea vs. Arsenal a potom se přesunuli do dál. Zaujal nás bar s boxerským ringem v centru - celý večer tam probíhala zajímavá šou. Každý host si mohl oblíct rukavice a chrániče a jít si zkusit thaibox třeba proti kámošovi. 3 kola po minutě a zákaz úderů lokty a koleny byla pravidla a po pár drincích už se na ring stála fronta, dokonce se jednou odhodlaly i dvě holky :D Když se zrovna nikdo nehlásil, tak nastoupili místní a ukázali turistům, jak na to! Nakonec jsme po pár hodinkách u ringu završili večer na párty na pláži, kde bary a taneční hudba jely až do rána :)

7. Z Trangu do Krabi

S Charlie resortem na ostrově Koh Mook jsme se rozloučili piña coladou servírovanou v kokosovým ořechu a ráno vyjeli do přístavu v Trangu, kde už na nás čekal nás známý pan Tu. Cíl byl ve městě Krabi, ale cestou jsme měli v plánu pár zastávek po místních zajímavostech.

Tady je ještě strop dost vysoko :)

Hned ta první nám vyrazila dech. Přijeli jsme totiž na prohlídku Khaokob Cave, jeskyně, po které se cestuje na pramici. Samotné krápníky a nejsou nic zvláštního, kdo byl v Koněprusích nebo v Macoše, tak si toho užil víc. Zvlášť když v čechách dostanete výklad o tvorbě krasových jevů, zatímco thajci jen přirovnali stalaktity k prsům a stagmit k žaludu :D Pravý vrchol nastal, když jsme jeskyně opouštěli. Výjezd je totiž jinudy než cesta dovnitř, a byl to fakt adrenalin. Před samotnou prohlídkou jsme se dozvěděli, že budeme muset cestou "sleep in the boat", což znamenalo lehnout si do lodi a nevystrčit žádnou část těla víc jak 3cm nad okraje lodi. Místama byl totiž strop tak nízko, že mi dřel o hrudník i když jsem byl v lodi zalehlej na maximum! Takže jsme koukali do stropu který se nám míhal par cenťáků nad obličeji a navzájem se ujišťovali, že rychlejš už přece průvodci tou lodí jet nemůžou...prostě první adrenalinový zážitek v thajsku :)

Druhá zastávka byla u soustavy jezírek Emerald Pool. Na ty jsem se docela těšil, paradoxně mě ale mnohem víc potěšila okolní džungle. Celá oblast je totiž národní park, takže je v původním stavu. Už na první pohled jsem pocítil úctu ke všem minulým průzkumníkům, kteří se skrz ní museli prosekávat.

Jezírka samotná byla na pohled krásná, ale celková dojem trochu kazily davy lidí, kteří tam stejně jako my přijeli na výlet. Těch několik desítek turistů se ztrácely v záplavě místních. Ti totiž mají tak jako na většině památek vstup cca desetinový oproti turistům - nic proti, ale ke konci už trochu otravovalo prodírat se na úzké cestičce mezi uniformovanými výletníky z nějaké místní školy, kterých bylo tolik, že nejpíš přibrali kromě žáků všech tříd i školníky, svačinářky a policajta na řízení dopravy :D Ale jezírka byla fakt krásná, z fotky se to nezdá, ale je to focený přes hlavy asi 40ti školáků :)

Poslední zastávka byly Hot Springs - termální pramen tekoucí přes skály do řeky. Tam jsme si užili neskutečnou pohodu, voda měla mezi 40-50ti stupni, takže totálně zahanbila vodu v moři, která měla jen trapnejch 26°C :D Po čtvrt hodince jsme napůl uvaření skočili do řeky, ochladili se a jeli do Krabi.

Tam jsme se ubytovali v hotelu, zašli na večeři a pro pár piv do 7/11 a potom na zpátky na pokoj.

U piva bych se ještě rád na chvilku zastavil. Překvapilo mě, že zatím všechny značky co jsme ochutnali, šli docela dobře pít. Trošku jsem se bál, že tu budou k sehnání samý patoky a byl jsem mile překvapenej :) Jak taiwanský a japonský pivka v letadle, tak i thajský v resortech jsou docela chutný. Zatím je naším favoritem Leo Beer Lager - 5% ležák. Ale i Singha nebo Chang jsou celkem slušný. Samozřejmě to není tankový kozel U Lva, ale v tom vedru přijdou fakt vhod. Ještě jsme nezkoušeli místní Heineken, který tu vaří na licenci, ale ani nebylo proč :) Každopádně schvalujeme místní zvyk vyrábět lahváče o objemu 0,63l :) Zítra nás čeká Phi Phi island, kde se natáčela Pláž, snad mě ta návštěva konečně donutí se na ten film podívat...

6. Relax na Koh Mook

Výhled z chatky

Včerejší večer jsme využili happy hour nabídky v místním baru, kde dávali od 9ti do 11ti 20% slevu na drinky. Byla sranda sledovat v prázdném plážovém baru místního barmana, který se musel docela otáčet, vybírali jsme si spíš poslepu, protože jsme stejně u většiny nedokázali odhadnout jak to bude chutnat. Názvy jako "Emerald Cave" nebo "Love never die" vám stejně nic neřeknou :) Skoro všechny byly ovšem výborný a kdyžý jsme zakončili třetí rundu Long Islandem, tak už bylo trochu znát, že je tam nešidili :)

Dnešek byl ve znamení odpočinku na ostrově Koh Mook. Ráno jsem trošky vystresnul Ryklose, který vcházel do koupelny a ozvalo se "Nelez pořád za mnou ty hajzle". Nasazoval jsem si totiž čočky, když mě začal po koupelně pronásledovat pěticentimetrovej šváb :D Když se to vysvětlilo, tak jsme pokračovali procházkou na pláži při východu slunce, následovanou snídaní v hotelu, klasický švédský stůl obohacený thajskou kuchyní. Martičce se při pozdním vstávání povedla chuťovka - spletla si petku s vodou s petkou plnou slivovice, následky si domyslíte :D Po dopoledním šlofíku jsme skočili na pláž zaplavat si ve vodě bez jediné vlnky. K obědu jsme se s Georgem rozhodli dát něco pálivýho, protože přechozích pár jídel nepálilo vůbec. Povedlo se nám to líp než jsme čekali. Red curry soup s ananasem a krevetama pálila jako blázen -zajídat rýží jako to dělají místní nestačilo, tak jsme museli doobjednávat ledové ovocné šejky jen abychom se mohli naobědvat.

Po obědě a krátké partii bangu jsme skočili na recepci a objednali si na den skůtry, přece jen jsme to chtěli vyzkoušet předtím než naskočíme do dopravy na taiwanu. Na řidičáky se nás nikdo neptal, ale zase nám nedali ani helmy :D. Sice jsme potřebovali poradit, jak to nastartovat, ale pak už to jelo. Naštestí je ostrov dost malej, takže tu nejspíš není ani jeden policajt. Což se hodilo hned na začátku, když nám došlo že jedeme v protisměru - v thajsku se jezdí vlevo :D Chvíli na to George pokřtil svůj skůtr, když vletěl do díry a položil ho, naštěstí byla jedinou újmou ohnutá značka, což se snadno napravilo :)
Při projížďce ostrova se ukázalo, jak někdy zdání klame. Letovisko na břehu moře je typická ukázka tropického ráje, ale po párset metrech se obrázek změní na mix džungle a malých vesniček. Je tu ovšem vidět pokrok, i spousta chatrčí z vlnitého plechu měla vedle postavený obři satelit.

Abych jen nepopisoval co jsme měli k obědu - kdybych měl thajsko malovat podle vyprávění lidí v česku a podle filmů, tak by bylo obydlené napůl pavouky a hady a napůl ladyboyi, všude by byla buď neprostupná džungle nebo velkoměsta a každý den by byly obří party. Pavouka jsem viděl zatím jen jednoho a to až potom, co ho Ryklos rozmáznul po stěně koupelny, hadi zatím žádní a transku jsem viděl jednu v centru Bangkoku když si něco kupoval(a) v 7/11. Ale nějaký party bych se nebránil, zatím to tu je naprosto klidný, podařilo se nám totiž trefit letovisko, které je celkem neznámé, takže je tu jen pár rodin s dětmi a nějací důchodci. Naštěstí jedeme za pár dní na PhiPhi island, tam se to asi změní :)

5. Příjezd do Trangu

Ranní ptáče dál doskáče, takže jsme do Trangu dorazili už po pátý ráno. Vyzvednout nás měl pan Tu, kterého nám Ohm domluvil jako pozemního dopravce po provincii. Jako první jsme zajeli na snídani - místní typycká kuchyně odlišná od zbytku thajska. Kdo by čekal koblihy nebo slaninu s vajíčkama, byl by zklamán :D Objednali jsme si každý dva talířky s jídlem, které byly ohřívané v kastrólech podobných těm, co si v nich u nás důchodci nosí obědy z jídelny. Tak trochu jsem si myslel, že nám to zabalí s sebou, ale místo toho to vyskládali na stůl spolu s miskama rýže, talířem masa a smaženými předkrmy. Takže ze snídaně se stal solidní oběd, až na to že byl ve třičtvrtě na šest ráno :)

Po osmé jsme dorazili k moři a čekal nás první zážitek dne - krásný výhled na stromy porostlé skály - některé velikosti menšího domu, jiné v pohodě obsahovaly celé turistické resorty. Další cesta vedla na moře, ale protože jsme museli čekat na příliv, tak jsme vyrazili prohlídnout pláž a svést pár soubojů s kraby, kterých byla plná.

Potom jsme sedli na loďku a vyrazili. Průvodce nás po půlhodině dovezl k jedné ze skal, kde jsme asi půlhodinku šnorchlovali. Dost jsem litoval, že nemám foťák pod vodu, protože byl ten útes plný života :) Obří hejna rybek, krabi, sasanky a spousta dalších potvor, které jsme ani nepoznávali. Hned z útesu jsme si skočili na blízkou pláž na oběd - podle průvodce byl moc velký vítr a vlny na další cestu. Naštěstí se po obědě a mojitu počasí trošku uklidnilo, takže jsme mohli vyrazit. Stejně to ale pořádně házelo, místama nám příď skákala dva metry do vzduchu.

Po další půlhoďce cesty jsme přijeli k Morakot Cave, jeskyni v jednom z útesů, která po cca 80ti metrech plavání skrz ústí do nádherné malé uzavřené pláže. Pirátské skrýše z filmů proti ní vypadají uboze! Nedokážu si vybavit, kdy jsem měl naposledy pocit takového klidu a pohody, než když jsem si v laguně lehnul naznak do vody a pozoroval džungli rostoucí po skalách obepínajících lagunu a přilehlou pláž.
Následovalo další šnorchlování a potom check-in do resortu na ostrově Ko Muk. Večeře taky stála za to, obzvlášť smažený krevety na ovocném salátu podáváné v ananasu :) Poslední plán dnešního večera je happy hour, která začíná za pár minut, snad budou místní drinky kvalitní - hlavně aby měly ty malý deštníčky :)

4. Bangkok Royal Palace

Na plánu jsme měli celodenní prohlídku památek v centru - královský palác, ležícího buddhu a ještě někam, z popisu jsme rozuměli jen že to bude celý ze dřeva :D K paláci jsme dojeli taxíkem, cenově srovnatelným s lístkem na městskou v praze, a hned se objevil problém. George si vzal šortky, což je nepřijatelný oděv do paláce. Hned nám to připoměl seriózně vypadající chlapík a hned nás předal slečně, že se o nás postará a za hodinku už nebudou potřeba. Slečna nás protáhla neskutečně přecpaným tržištěm, kde se dalo nejspíš koupit všechno od falešných iphonů až po lidský ledviny, a dovedla nás k řece, kde se nám snažili prodat předraženou projížďku lodí. Po včerejším nákupu sůvenýrů už nebyla nálada na další turistickou past a tak jsme zdrhnuli :)

Místo hodinové projížďky za 2tis bathů jsme utratili tři stovky za slušnej oběd na tržnici (kde by nejspíš česká hygiena dostala choleru jen od pohledu, ale slivovice všechno vyléčí :-). Do paláce jsme přišli v tom největším poledním vedru a samozřejmě jsme zjistili že chlápek co nás odchytil hned z taxíku pěkně kecal, protože si George musel šortky stejně vyměnit za kalhoty.

Když jsme na něj s Ryklosem čekali, osmělila se vedle stojící banda thajek a udělali s náma rozhovor v rámciškolního projektu :) Všechno si nahráli na iphone, na kameru a na foťáky a navíc jsme od nich dostali odměnu za ochotu -  plyšáka :)

Vstupenka do Royal palace sice stála 500 bathů, ale byly to zatím nejlíp utracený peníze. Težko se popisuje ten dojem, který vyvolá komplex chrámů a paláců obložených zlatem o rozloze několika fotbalových hřišť. Každý, kdo navštíví Bangkok, by si ho měl prohlédnout, prohlíželi jsme si ho tak dlouho, že jsme ani nestihli další program :)

 Pro mě osobně byl největší zážitek z svatyně smaragdového buddhy (bohužel se vevnitř nesmí fotit, ale na googlu bude určitě obrázků spousty :) a palácová sbírka zbraní – konkrétně 400 let staré katany, které dostal tehdejší thajský král od japonského císaře. 

Po skončení prohlídky jsme dojeli na autobusové nádraží, kde jsme koupili jízdenky do Trangu. Cestou jsme ještě s Georgem koupili luxusní sluneční brýle 50 bathů za kus :) Potom jsme zjistili, že šipka doleva nahoru neznačí, že zastávka bude vlevo nahoře na střeše, ale v přízemí vpravo :D Napůl jsme očekávali, že pojedeme 40let starým autobusem, ale přijel před nás moderní klimatizovaný stroj, kožené sedačky, pití a svačina v průběhu cesty a první dvě hodiny i super hlasité thajské televizní show. Potom jsme dali s Georgem šachy na dobrou noc (vyhrál jsem i přes nepozornost, která mě stála věž :) a usadili se na zbytek dvanáctihodinové cesty.

2. Přílet a první dny v Bangkoku

Let z Amsterdamu do Bangkoku byl v pohodě, služby od China Airlines během letu byly fajn, nejvíc jsme se pobavili u dotykových obrazovek. Martičce se povedlo tu svojí zablokovat asi po minutě a půl od startu a znovu zprovoznit se jí ho povedlo až když jsme byli nad Afghánistánem :) Užili jsme si i celkem slušný japonský a taiwanský pivo. Přece jen bych ale ocenil trochu víc místa před sedadlem, po pár hodinách už jsem byl zkroucenej jak Stephen Hawking :D

Po příletu do Bangkoku jsme trochu znejistěli když nám došlo, že jsme sice domluvení s Ohmem (náš thajský kamarád, který před dvěma lety studoval v hradci) že nás vyzvedne, ale nemáme na něj telefon a on na nás taky ne :D Naštěstí je na něj fakt spolehnutí a po chvíli jsme ho v příletové zóně potkali. Při cestě jeho autem do našeho hotelu jsme zjistili, že v thajsku není omezení na počet lidí sedících vzadu, ve čtyřech bychom místní policii vůbec nevzrušovali :) Skoro hned, jak jsme najeli na dálnici, jsme si všimli velkýho poměru luxusních sedanů a SUVček. Podle Ohma je to tím, že malý hatchback (třeba Toyota Yaris) stojí v přepočtu okolo 300tis. kč, a když si zákazník připlatí dalších 50tis., tak už dostane třeba Mitsubishi Lancer. Pak není divu, že jsou tu silnice plný obřích SUVček.

Postupně nám docházelo, jak je město vlastně velký, viz konverzace Martičky s Ohmem, kterou měli po hodinu a čtvrt dlouhý cestě z letiště na hotel:
M: Now we are in the city centre?
O: ..not really.
M: So how far is the centre?
O: About 25 kilometres :D

Hotel, kde jsme se ubytovali, byl prakticky za pakatel - vyšel nás jen asi na 170kč za noc. A pokoje jsou tu vybavený srovnatelně s hostely u nás. Hned po ubytování jsme vyrazili na místní Food Court, tržnici s jídlem. A to začal přecházet zrak, samozřejmě jsme u 70% nabízených jídel ve stáncích nevěděli, na co se díváme :) Tak jsme se rozdělili, každý si koupil něco jiného a potom jsme si porovnávali naše úlovky. Rozhodně jsme si neměli na co stěžovat - plný talíř fried shrimp rice - rýže s vajíčkem a krevetami za 35 bahtů (~20kč).

Po jídle a krátkým šlofíku jsme si skočili na masáž - nečekal bych, že tak drobné thajky budou mít takovou sílu v prstech :) Objednal jsem si masáž nohou (která navíc obsahovala i masáž krku a ramen) a byl to zážitek, když už jsem myslel, že masérka nemůže víc zabrat, tak si vzala na pomoc kus dřeva velikosti a tvaru fixu na tabuli. A když mi ho poprvý vrazila do chodidla, tak jsem měl co dělat abych neřval :D Takže rozhodně ne ten typ masáže, u které usnete :) Ale když bylo po všem, tak jsme se cítili fakt skvěle!

Navečer nás vyzvedl Ohm a vzal nás do restarace na večeři. Tam mě čekal vrchol dne - nedokážu si vzpomenout, kdy jsem se tak skvěle najedl: smažený chřest s dipem plným krevet a chobotniček, kuřecí směs s kešu ořechy a papričkami, fried rice s krabím masem, smažený platýz v těstíčku a pro mě osobně vrchol večeře - polevka z kokosového mléka s kuřecím, houbami a chili papričkami (pro thajce nic zvláštního, pro evropana extra páliveí rudočerní ďáblíci). Těžko popsat tu chuť, byla to kombinace sladkého, kyselého a pálívého a hlavně - bylo to neskutečně dobrý :) Hned první den jsem si tak splnil jeden svůj sen :-)

3. Výlet do Ayutthayi

Na dnešek jsme si naplánovali celý den v dřívějším hlavním městě thajska Ayutthayi. Je to teda už nějaká doba co tam sídlil král, město bylo před zhruba 250ti lety vypálené do základů při nějaké místní válce thajců se sousedy, takže z té doby zbyly jen kusy zdiva a část dnes zrekonstruovaných chrámů.

Na cestu jsme vyrazili hned po radnní zácpě, dali jsme na Ohmovu radu a vybrali si jízdu dodávkou. Ty jezdí skoro pořád, hned jak se naplní kapacita 16ti lidí, tak řidič vyrazí a pokud chce někdo cestou vystoupit, tak mu prostě zaklepá na rameno a je to. V centru Bangkoku, kde jsme měnili dodávky, nám pomohla jedna místní paní, která hned jak slyšela, kam chceme jet nás dovedla přímo na stanoviště příslušných řidičů.

Rovnou po příjezdu do Ayutthayi se na nás vrhnul řidič tuk-tuku s nabídkou 4 hodinové city tour. Vzhledem k tomu, že jsme netušili kam ze zastávky vyrazit, jsme jeho nabídku přijali a nechali se celý den vozit po ruinách paláců a po místních chrámech. Jízda tuk-tukem je fakt sranda, každému doporučuju vyzkoušet :)

Podle všecho thajce asi nikdy neomrzí vyrábět nové sochy buddhy, protože ty byly úplně všude. Nejdřív jsem je fakt detailně obdivoval, ale za pár hodin nastoupil zdravej českej cynismus, přece jen první buddha ohromí víc než ten 183tí :) Před koncem prohlídky památek jsme se nechali nachytat místníma prodavačkama suvenýrů, které se na nás vrhly a nedaly si říct, dokud jsme si každý nekoupili nějakou kravinu (jsem hrdým majitelem mikroskopické sošky slona za 200 bahtů :D). Turistická past mi ale nezkazila celkový dojem z výletu, který byl naprosto pozitivní :)

Po návratu jsem konečně zprovoznil net, a navečer jsme se znovu sešli s Ohmem a vyrazili na jídlo. Tentokrát jsme zapadli do stánku, kde vařili severovýchodní thajskou kuchyni. Jak nám Ohm vysvětlil, jídlo vařené na severu je přehnaně pálivé i pro thajce z jihu (jako je on :). Naštěstí nebyl problém s objednávkou nepálivého jídla (např. v salátu byla jen jedna čerstvá chilli paprička místo 4), takže se to s pomocí dost slušnýho thajskýho piva dalo krásně zvládnout. Na rozdíl od včerejší večeře byla ta dnešní víc soustředěná na saláty a čerstvou zeleninu. Skvělý nápad je objednat si ovocný salát, který neutralizuje pálivou chuť ostatního jídla. Dnešním vrcholem večera byla pro mě smažená ryba v těstíčku (netuším co to bylo za druh, jen jsem si všimnul pořádnejch ostnů na hřbetu :). Před odchodem ještě George vymyslel novou hru - ten, s kým se přes den vyfotilo nejmíň thajců, musí sníst celou chilli papričku (ani mě moc nepálila :D). Večeři jsem pak zakončil smaženým rybím okem, který bylo dost dobrý, a exnutím sklenice piva, což ohromilo vedle sedící thajský pár :)

1. F1RST P0ST

Ahoj. Před zítřejším odletem na Taiwan jsem se rozhodl vytvořit blog. Mám v plánu sem polopravidelně dávat moje příspěvky, postřehy a fotky, které nasbíram v průběhu studia v Kaohsiungu a při cestování po Taiwanu a okolí. Sám ještě moc nevím, co přesně se z toho vyklube, ale doufám že nezvítězí moje přirozená lennost a že tohle nebude zárověň můj poslední příspěvek :-)