11. Veletrh, sushi, delfíni

Takže zpátky tam kde jsme začli...Po dalších dvanácti hodinách v busu, kterým jsme se mohli vyhnout, protože podle Skyscanneru byly i letenky levnější, jsme se vrátili do thajské metropole. Nehledě na to, jak luxusní a VIP thajské busy jsou, stejně se v nich nikdy pořádně nevyspím. I když dopravci dimenzují dostatek místa na nohy i pro evropany, tak sedačky stejně nejsou pohodlný pro delší sezení. Tak jako tak, i kdybych si mohl vzít do busu z domova svoje oblíbený křeslo, tak bych se budil hrůzou v noci na dálnici z toho, jak to tam řidič hrne :D

Takže jsme další den vyhradili na odpočinek a lehký sightseeing a vyrazili do chrámového komplexu Wat Pho, kde je největší ležící buddha v thajsku, a možná i na světě, protože je přes 40metrů dlouhej. Nic co by se snadno fotilo, obzvlášť v obležení turistů a mnichů. Okolí chrámu hlídá spousta soch, zvířecích i lidských. Jedna lepší než druhá, takovýho menšího lva bych si klidně pořídil domů :) Ale nebyl by to thajskej chrám, kdyby kromě jednoho obřího buddhy neměl ještě dalších pětset malejch (no malejch - okolo 1,5m měli..). Zabralo to čas, všechny je nafotit, takže jsme začali shánět taxi zpátky do hotelu až odpoledne. A to byl další oříšek, v naprostém turistickém centru celé země 99% taxikářů odmítá zapnout taxametr, místo toho nabídnou dvojnásobnou cenu, ber nebo nech být. Ne že by ta cena nějak trhala žíly, za 20km cestu městem cca 80kč na osobu, ale trochu by nám to pak vrtalo hlavou (hlavně Georgovi :D), tak jsme pěšky vyrazili z centra hledat poctivýho taxikáře...

Byla to docela práce, když už jsme se smířili s tím, že se necháme natáhnout, tak jsme narazili na jednoho, který zapnul taxametr sám a bez keců. Asi si vylepšoval karmu nebo co. Cestou zpátky jsme plánovali sushi, ale ukázalo se, že reklama na sushi bar nebyla reklama na sushi bar, ale reklama na hongkongskou restauraci která se jen tvářila jako reklama na sushi bar a navíc byla drahá i na průměrného evropana. Díky tomu jsme ale v blízkém kongresovém centru objevili slušný noodle fastfood a hlavně - Starbucks! Klidně se smějte, ale po dvou týdnech jsem měl konečně pořádný kafe. Celou dobu jsem pil horší ekvivalenty nescafe 3v1, takže jsem napravil absťák po kofeinu.

Večer našeho času končily volby, tak jsme nakoupili piva, chipsy a udělali si volební/TopGear/karetní večer. Aneb střídali jsme top gear s bangem a pokerem a do toho obnovovali volební zpravodajství. Když začínalo být jasné, že si Karel z Miloše nevolníka neudělá, překvapivě jsem si uvědomil, že takhle z dálky to beru celkem s nadhledem. Být v ČR, asi bych se víc vztekal. Takhle jsme se jen bavili jak se nám začínal plnit newsfeed na facebooku hysterickými statusy o emigraci :D

V neděli to vypadalo na totálně zabitej den, plány jsme moc neměli, tak jsme to začli operativně řešit za pochodu. Nalákala nás akce s megalomanským názvem - Thailand Mega Show 2013 - největší thajský spotřebitelský veletrh. Čekal jsem něco jako Invex a doufal v CES, ale nakonec to vypadalo jinak. Az na pár zajímavostí typu 2m plazma TV to bylo v podstatě jedno velký tržiště okořeněný pár týpkama za které by se nestyděl ani Horst Fuchs. V záplavě cetek tam byly i zajímavý věci, třeba košile se mi dost líbily. Narazil jsem bohužel s velikostí, ty jejich nezapnu ani kolem krku...

V průběhu dne jsme naplno využili potenciál mýho smartphonu, když jsme přes google mapy a foursquare našli sushi place, přes navigaci odnavigovali taxikáře a pak to ještě ohodnotili a nasharovali na facebook :) Ze sushi restaurace se sice vyklubal sushi fastfood to go, ale i tak to bylo celkem dobrý. Teda, dobrý pro mě, George měl regulérní gastronomický orgasmus :D

Na pondělí byly naopak velký plány, konkrétně Pattaya a místní Dolphin resort - delfíní šou a možnost si s nimi zaplavat. Zní to hezky ne? Cesta tam trvala v malý dodávce něco přes dvě hodiny svižným tempem. V Pattay jsme skočili na oběd do iránské restaurace, kde mě mile překvapilo skvělé jehněčí, a potom vzali taxi do Dolphin Worldu. Letáky z cestovky trochu kecaly a z 10ti minut cesty z centra se vklubalo víc jak dvacet kiláků na venkov. Zvenku to nevypadalo špatně, cena 500 bathů za osobu taky naznačovala kvalitní zážitek...
 

OMFGGG!!!@#$%^&* Delfín s brejlema!!! Teď už můžu v klidu umřít...

 

...aaaaa delfín s kloboukem!!!

 Podle těch dvou obrázků si uděláte částečnou představu o tom, jak to v delfináriu vypadalo. K tomu je potřeba přičíst komentátorku s pištivým hlasem desetileté holky v amoku a celkovou show na úrovni cirkusu, který sice vlastní klauny nemá, ale v jejich roli se cítí každý divák s IQ větším než německý ovčák po lobotomii. Asi by to bylo vtipný kdybych předtím vymlasknul placatku slivovice, ale tu si šetřím na zažívací obtíže (chyba!). Celou dobu jsem doufal, že jeden z delfínů ukousne někomu z těch šašků ruku, nebo aspoň ucho 3:-) A co naprosto skvěle pasuje k delfínům? No jasně - divokej západ! Takže vedle bazénu byly makety westernového městečka - kdo byl někdy v Boskovicích, tak si to dovede představit. Až na to že to boskovické má o úroveň (nebo dvě) zajímavější atrakce.

Tady bych v rámci objektivity měl dodat, že show byla asi určená primárně pro děti prvního stupně ZŠ, kterým delfínci samozřejmě líbili. Taky předvedli obligátní proskakování skrz obruče apod. Prostě - jestli máte malé děti, tak se jim show bude líbit, to samý platí pokud jste vysazení na delfíny. Jinak - AVOID!

Při čekání na auto zpátky do Bangkoku jsem měl mnohem lepší zážitek z paradoxně mnohem menších ryb - fish spa. Prostě ty malý rybičky, co jim strčíte nohy do akvárka a ony vám okoušou přebytečnou kůži z chodidel :) Nejvíc to bylo vidět na martičce, které rybky ohlodali opálenou kůži z nohou, takže byla jasně vidět linie, kde je měla ponořený a kde už ne.

Původně jsem myslel, že rybky budou poslední zážitek dne vhodný publikování. To by jsme ale nesměli jet s řidičem, který byl kombinací Semira Gerkhana, Aleše Trpišovského a Stiga! Letěl s dodávkou plnou lidí (15) po čtyřproudý dálnici směrem na Bangkok průměrnou rychlostí 130km/h, přeskakoval hrboly, díry a nadjezdy a vždycky dojel na nárazník auto před náma a držel se za ním tak dlouho, dokud řidič neztratil nervy a neuhnul mu. K tomu všemu jsme ještě seděli úplně vzadu, přímo nad zadní nápravou, takže nám každý hrbol a skok šel přímo do páteře :D Tady se ukázalo, jak jsou na to místní zvyklí. Zatímco my jsme se okamžitě připoutali a s obavami sledovali cestu, thajci prostě usnuli. Každopádně jsme udělali rekordní čas, když jsme do cíle dojeli za hodinu a půl, o víc jak půl hoďky rychlejš než cestou tam.