20. Začíná pravidelný rozvrh

A je tu další update z Kaohsiungu. Možná jste si všimnuli, že se začínají prodlužovat intervaly mezi mými příspěvky. Budu muset zklamat ty z vás, kteří by si rádi zvyknuli číst je každý den u snídaně místo ranního tisku. Přece jen už je to měsíc a půl od příjezdu do asie, tak už si zvykám na věci, které mi v prvních dnech přišly neskutečně zajímavý. 

Zvykám si na

• ty vedra tady, i když nám tu ještě přitopí
• místy bláznivou dopravu, zrovna dneska jsem vylepšil osobní rekord v jízdě do školy z 10ti minut na 8 (i když na Hugovy 3min ještě musím zabrat :)
• taiwanský pivo, jinak taky čínsky pičo - to není vtip, taiwan je jediná země na světě, kde když servírce řeknete pičo, tak vám přinese pivko :D
• kratší spánek než v čechách, jednak nemá cenu ztrácet čas spaním a potom mě stejně ráno budí randál z ulice
• taiwance kteří často čumí jak tele na nový vrata, když procházíme okolo
• chilli a sójový omáčky, který mi tak zachutnaly, že si budu muset přivézt zásobu domů

Taky se tu nechci opakovat, abych obden psal, že jsem měl zase rejži s kuřetem a k večeři sushi, mezitím pláž atd...

Už jsem byl na dvou hodinách, obzvlášť ta první byla docela zajímavá. Advanced bussines communication je přes cool název poměrně lehká tříhodinovka angličtiny. Zajímavej je spíš koncept výuky - probíhá na nových iMacích, na kterých vyučuje online lektor z austrálie. V učebně mu sekunduje taiwanská profesorka a její dva asistenti. Celá hodina je navzájem přenášená kamerami a mikrofony online, kde se na ní jde pozdějš znova podívat. Takže samotný obsah celkem průměr, zato forma se mi dost líbí.

Ani mimo učebny nebyla v kampusu nouze o zábavu, na oběd jsem si šel dát sendvič a kafe vedle do FamilyMartu - takový nonstop sámošky. Posadil jsem se před vchod ke stolku, takže mi neunikla ani vteřina z následujícího divadla: Ke vchodu si to suveréně nakráčel asi půlmetrovej opičák, který si všimnul dvou taiwanců, co právě vycházeli ven s nákupem. Nejdřiv na ně jen tak zkusmo dorazil, na což první týpek ukročil dozadu a druhej s jekotem utekl zpátky do obchodu jak malá holka :D Okamžitě vyběhl prodavač a opičáka zahnal, teda zdánlivě zahnal, jak se kluci přesvědčili o pár okamžiků pozdějš. Jen co se vzdálili asi 15m od obchodu, tak na ně opičák vlítnul, konkrétně na toho poseroutku co před ním předtím utíkal. Dobře si totiž vyzkoušel, jestli se ho budou bát. Prostě taiwanec ukázal, že nemá koule na konfrontaci, a tím si namaloval terč na čelo :) Samozřejmě bylo víc jekotu, záchranná akce prodavačů, nejspíš ukradenej sendvič a rozhodně traumatizovanej taiwanec. Mimochodem ty opice bez problémů vyskočí až k obličeji :D

Pro dnešek to zakončím prozřením, kterého se mi dostalo dneska ve škole. Prohledal jsem školní systém, našel si dva předměty co se mi hodily do rozvrhu a vyrazil do školy. První předmět měl být v učebně, která byla zamčená a okolo nikde nikdo, tak jsem šel místo toho do fitka. Na druhém cviku odpoledne se situace opakovala. To už jsem chytil podezření a po chvíli zkoumání jsem zjistil, že jsem v sylabech nečetl čas a místo výuky, ale čas a místo konzultačních hodin vyučujícího, neboli strávil jsem den ve škole celkem zbytečně :D Aspoň se zase o trošku líp vyznám ve školním ISu...

19. První den ve škole

V úterý jsem s Radkou, Míšou a Ondrou jel do školy na Orientation day. Předem jsem neměl velký očekávání, což se vyplatilo. Na místo jsme dorazili čtvrt hodiny před začátkem jako první a borci ze zahraničního oddělení se hrozně divili, že jsme tam tak brzo, protože to tam teprve začali připravovat. Nakonec se ale začátek ani moc nezpozdil, skoro všichni totiž došli v jedný velký vlně z kolejí. Pokud bych měl soudit z účasti, tak je nás nových zahraničních studentů okolo 80ti, z toho víc jak polovina asiatů, takže jsme tam pořád celkem za exoty :-)

Začalo se příjemně uvítáním děkanem zahraničního oddělení, ale potom koordinátorka Patty přešla na vážnější tón. Dalších přibližně 90 minut jsme strávili posloucháním pravidel našeho studia na NSYSU. Když říkám pravidel, tak to byly většinou zákazy. Obzvlášť sranda byla s ředitelem kolejí, který měl očividně potřebu vyjmenovat nám všechna jejich omezení osobně. Vadou na kráse bylo, že neuměl anglicky, takže to na nás sypal čínsky a patty to překládala. To, že by nám to rovnou řekla ona, asi nikoho nenapadlo. Takže nesmíme třeba pít alkohol, věnovat se gamblerství, zvát si opačné pohlaví na pokoje, dělat párty, mluvit moc nahlas nebo pošpinit čest univerzity. Teda až na ten poslední zákaz se mě to ostatní netýká, protože na kolejích nejsme :) Podle všeho je tam ale stejně všichni ignorujou. Nejvíc mě ovšem Patty pobavila, když mluvila o skůtrech. Cituju: "V posledních šesti-sedmi letech jsme bohužel nebyli schopni studentům zakázat, aby si půjčovali skůtry. Přesto vám jejich používání důrazně nedoporučujeme." Chápu že jim pravděpodobně jde o naše dobro, ale dělat z vysokoškoláků malý děti není krok správným směrem.

Závěr IT prezentace, asi se bojí, abychom u ntb netrávili moc času

Po obědě jsem se ovšem pobavil ze všeho nejvíc. Čekala nás instruktáž na počítače, školní síť, internety a tak vůbec. Myslel jsem, že si sedneme do pc učebny, kde si to všechno vyzkoušíme, nebo to aspoň budou ukazovat naživo na tabuli. Místo toho nám pustili prezentaci s namluveným komentářem ke slajdům, který nejspíš dabovala desetiletá holčička, která anglicky mluvila poprvý :D Přesto se během půl hodiny stihnulo odprezentovat kvanta informací - školní mail, školní IS, připojení k síti, zásady online bezpečnosti nebo třeba taiwanské zákony o copyrightu. Nikdo si tak z toho nepamatoval zhola nic! Zbytek odpoledne, které se sestávalo z opatření simek, tour de campus a večeře ve steakhousu za 5OONT, jsem přeskočil.

Vymazlená výzdoba ;-)

Večer byl totiž lepší plán - Ondra měl narozky a Míša pro něj připravila surprise bbq party u nás na střeše. Stálo to za to, myslím že se všichni dobře pobavili, vrcholem bylo pouštění balónků ze střechy a hláška: "Tyvole, taiwanci troubí na balónek, aby jim uhnul z cesty." :D. Tak ještě jednou všechno nej Ondrovi, poděkování za super přípravu Míše a pochvalu šéfgrilkuchaři Hugovi :-)

Dneska jsem si zajel do školy pro studentský ID a přesto, že taiwanci sypou spoustu zbytečnejch zákazů, který pak všichni porušujou, a přes mojí občasnou kritiku, je NSYSU super. Kampus je nádhernej, cihlový budovy na břehu moře, mezi nima vzrostlý stromy a palmy.. I první opice jsme viděli, zatím nás ani neotravovaly :) Třešničkou na dortu byla procházka po tělocvičně. Tělocvična je trochu zavádějící termín, protože to je obří pětipatrová budova kde se dá hrát snad všechno. Ve třetím patře jsme objevili badmintonový trénink, na kterém nás přivítal milý starý profesor a pozval nás na badminton pro zahraniční studenty, který je každý všední den od dvanácti do dvou. Navíc je, jako všechno další vybavení a sporty, zdarma. Tady se mi bude líbit :)

18. Továrna na cukr a ohňostroje

Tuhle sobotu začíná v Kaohsiungu Lantern festival. Týden oslav, ohňostrojů a blázince přímo před naší budovou :-) Jen ty lucerny nejsou jak jsem čekal. Myslel jsem že se budou pouštět ty čínský lampiony, místo toho jsou to několikametrový výtvory na pěší zóně u love river, se kterými se taiwanci nonstop fotí. 

Ráno jsme si dali sraz s Lily a Yumi, které byli předloni na exchangi v hradci. Holky sice nejdřív trochu zklamaně zjistily, že už jsme viděli většinu místních hlavních památek, ale nakonec jsme dali dohromady plán na výlet. První zastávka byl Pier 2, část přístaviště přeměněná na outdoorovou výstavu pro umělce. Byly tam celkem zajímavý exponáty, hlavně graffity a sochy. Trochu na překážku ale byly hordy taiwanských a čínských turistů, proto už jsem se rozhodl, že tam zajedu někdy v noci kdy tam bude prázdno a v klidu to umění nafotím. 

Po obědě jsme jeli metrem do sugar cane factory, bývalé továrny na cukr, kterou předělali na expozici o výrobě cukru. Přesně ten typ poučný výstavy, kam ve velkým chodí školní třídy. Ale výstava byla stejně spíš na druhý koleji, protože jsme celej výlet prokecali s holkama, taky jsme se dva roky neviděli :)

Paradoxně nejzajímavější exponáty nebyly vůbec součástí výstavy. Ten den měli totiž v parku u továrny sraz fanoušci anime a cosplay, takže byl narvanej lidma v kostýmech a parukách. Fakt bych nevěřil, že to budou brát tak vážně, nejspíš tam strávili celej den sehráváním scének z jejich oblíbených dílů a za kostýmy utratili majlant.

Po návratu do centra jsme zašli na večeři - chinese dumplings. Plněný knedlíčky se okamžitě katapultovaly na první místo v seznamu mých nejoblíbenějších jídel :-) Vařený nebo smažený, plněný vepřovým, krevetami, cibulkou nebo kari, všechny druhy byly chuťově úžasný. Navíc jsou za pakatel, prostě ideální jídlo.

Na sedmou nás pak pozval náš domácí na střechu budovy kde bydlí na sledování ohňostroje. Pohled to byl krásnej, zvlášť proto, že jsme ve 23tím patře. Potom jsem využil výhledu a nafotil noční kaohsiung. Od osmi jsme chvíli skypovali s buddíky, kteří měli právě teambuilding v krkonoších :) 

Na devátou jsme se šli podívat na druhý ohňostroj, tentokrát zblízka. Povedlo se mi i natočit ucházející video, vzhledem k tomu, že mám jen malej kompakt. Celá fireworks show byla super, jediná vada na kráse byly komentáře moderátorů, kteří měli nutkavou potřebu ječet skoro u každý druhý rachejtle. Posuďte sami...

17. Stěhování k Love river

V úterý jsme se vrátili od Naomi zpátky do kao. Musím říct, že mě nejvíc z celýho výletu bavila samotná jízda na skůtru :) Dost nám to pomohlo, za těch pár dní jsme se vyjezdili, takže už s řízením není žádnej problém. Zase ale bude challenge dodržovat předepsanou rychlost. Ve městě je většinou čtyřicítka, což mi teď připadá jako šnečí tempo. Vzhledem k tomu, že pokuty nepřijdou přímo mě, ale Louisovi, který nám motorky půjčuje - a vyúčtuje je až v červnu kdy je budeme vracet - tak doufám že tam nebude moc velkej účet :D

Den poté jsme si sbalili věci v Naomině bytu v kao a přestěhovali se k Hugovi na Love river, kde je přece jen lepší výhled, posuďte sami. Až to láká k tomu, abych zůstal jen u okna s ntb nebo nějakou knížkou v ruce :)

Večer jsme potom, protože byla středa, vyrazili omrknout noční život. Středy jsou totiž ladies nights, takže holky mívají vstup zdarma a většinou i drinky zadara. Do 15ti minut chůze máme navíc 4-5 klubů, takže je z čeho vybírat. Původní plán byl navštívit Muse, kde bylo vstupný 200NT pro holky a 600NT pro kluky - jednalo se ale o all-you-can-drink akci. Problém nastal už u vstupu, sekuriťáci nepouštěli nikoho v žabkách nebo sandálech. Tak jsme místo toho pokračovali do Brickyardu, kde byl vstup zadara a dresscode nikdo neřešil.

Hugo ten klub dobře popsal, když ho přirovnal k hradeckýmu Eventu. Brickyard akorát nebyl plnej nalitejch středoškoláků. Místo toho tam bylo narváno bílejma, podle všeho tam běloši chodí balit taiwanky a bělošky zase využívají drinků zdarma. Což se mi nevyplatilo, holky na mě totiž byly hodné a nosily pití i pro mě. Tady ale dost hlídali, jestli to chlapi nepijou. A protože mě s nima obsluha viděla, tak mě poprvý v životě vyhodili z klubu :D Zajímavá zkušenost, když vás vyvádí v čechách, tak rozhodně nejsou tak milí jako taiwanci. Chudák vyhazovač se mi tak omlouval, až mi ho bylo líto :D Tady se patří poděkovat Zuzce, která se mnou nenechala přesvědčit jít domů zkratkou v opačným směru a odnavigovala nás v pořádku zpět k Love river.

Další den byl z mojí strany celkem línej, ostatní se vypravili na skůtrech k moři, já jsem ale neriskoval sednout za řídítka a radší jsem si konečně zabydlel pokoj a smontoval si poličky. Večer jsme potom poseděli na střeše, celá česká výprava v kaohsiungu v počtu +-16 lidí, s kytarou a pivkama. Zajímavej zážitek bylo pozorovat dopraváky, kteří na mostě přes řeku stavěli řidiče skůtrů. Na to, aby zastavili jednoho člověka za deset minut na dechovou zkoušku, potřebovali 9 příslušníků, čtyři auta a spoustu blikajících policejních kuželů a cedulí. Až si někdy budete stěžovat na neefektivnost státní správy v čechách, tak pamatujte, že by mohlo být mnohem hůř...

No a dneska se mi vyplatilo vstát už v osm ráno, protože jsme skočili na snídani do stánku o blok vedle. Mají tam luxusní zelenou omeletu, kterou si můžete nechat nacpat náplní podle chuti, my jsme zvolili vajíčka, slaninu a sýr. Prostě jsem našel důvod, proč ráno vstávat :) Po obědě a pohodový procházce v parku (kde se smí chodit po cestičkách jen v jednom směru, mají tam na to několik hlídačů :) teď jen čekám, až se objeví Louis a vymění mi skůtr za nějakej, kterýmu budou fungovat obě brzdy.

16. Projížďka po Kao, Chinese New Year a výlet do hor

V pátek odpoledne jsme dali sraz s další grupou, která přijela z uhk: Zdeněk, Barča, Radka, Zuzi a Klárka. Naskočili jsme na skůtry a vyjeli na ostrov, který je součástí města. Pro nově příchozí to byla podobně adrenalinová zkušenost, jako před týdnem pro nás, když jsme poprvé řídili v místní dopravě. Hugo nás vzal na prohlídku pevnosti, která sloužila nejspíš i jako vězení a potom podél pláže na večeři do seafood restaurace. Každý koupil talíř jídla, které jsme pak nasdíleli mezi sebou. Dokonce jsme dostali i tác s mangy a cherry rajčátky grátis, což by bylo dokonalé nebýt toho, že je hustě posypali cukrem :D. Taiwanci prostě mají všechno rádi sladký. Cestou z restaurace nás zuzi vyděsila, když položila v zatáčce skůtr na bok. Naštestí se jí nic vážnýho nestalo, vyvázla jen s pár odřeninami, stejně jako její stroj. Celý zbytek večera jsme ale radši jeli hodně opatrně a na zuzi se soustředila pozornost v podobě nabízených chipsů, pití, sušenek, žvejkaček a bonbónů :) Večer byl pak zakončen pozorováním přistávajících letadel ze silnice blízko letiště.

Na sobotu jsme byli pozvaní na oslavy čínského nového roku k Naomi domů, což je cca 150km na sever od kao, zhruba v půlce ostrova. Naomi se nás snažila přesvědčit, ať jedeme vlakem nebo autobusem, ale to je nuda, tak jsme to vzali na skůtrech :) Cesta byla v pohodě, ryklos výborně navigoval, jenom jsme podcenili dvě věci. První byla doba, jakou jsme čekali že pojedeme. V čechách by 150 kiláků mezi městy trvalo dvě hodinky maximálně. Tady nás omezoval jednak fakt, že celý západní pobřeží je defacto jedno velký město (jen se občas změní cedule z kaohsiungu na tainan, nebo z tainanu na chiayi), a potom totální záplava semaforů, který jsou na každý odbočce - byť na polňačku. V podstatě se nedá ujet víc jak čtvrt kilometru aniž by člověk nepotkal semafor, dost často jsou ale každých padesát metrů. No prostě cesta nám trvala přes pět hodin, a to jsme se ani neztratili. Druhá věc, kterou jsme nedomysleli, byla zima, jaká při jízdě bude. Čím víc na sever jsme jeli, tím větší kosa byla, a když zapadlo slunce, tak už jsme regulérně mrznuli, takže jsme byli rádi, když jsme dorazili do cíle. Ještě před finišem se mi ale povedlo urvat zadní brzdu - teda jen tu páčku na řídítkách, ale stejně mi až do návratu do kao bude muset stačit přední :D

Na slavnostní večeři jsme to dali tak akorát, celá rodina už čekala u stolu - rodiče, dvě sestry a babička. Taky se k nám přidal Vláďa, který je na cestě na Nový Zéland, a na Taiwanu si udělal přestávku na dovolenou. K jídlu byl tradiční kýbl polívky, ohřívané na vařiči uprostřed stolu, a k tomu asi dvacet talířků s různým jídlem. To je podávané syrové, a každý si ho hodí povařit do polívky a potom ho sní samotné nebo s rýží. Pro mě to má tu nevýhodu, že pak všechno chutná jako ta mastná polívka :D Ale hostina to byla slušná, měli jsme všechno od zelí a kukuřice, přes kachní krvavý puding a pár věcí který jsme nepoznali, rybu, kuře, vepřový a hovězí až po obřího kraba :)

Po jídle, ze kterého víc jak půlka zbyla napotom, vláďa vytáhnul deskovku Munchkin - kterou jsme hráli až do jedný v noci, protože jsme si špatně vyložili pravidla :). Druhý den byla celkem nuda, strávili jsme ho sezením u naomi doma a navečer se jeli podívat na jejich nový dům, který si zařizují o pár kilometrů dál. Prostě nic, kvůli čemu by stálo za to jet patnáct kiláků, natož stopadesát... Naštěstí to další den vynahradil.

Rozhodli jsme se, že se pojedeme podívat do hor okolo vrcholku Alishan (cokoliv lepší, než zase sedět v bytě na zadku :). Tipovali jsme, že pojedem jen krátkou cestu - 15-20km k nějakýmu pěknýmu výhledu. Trochu se to ale zvrhlo, nakonec jsme dojeli až k vjezdu do místntího národního parku - 80km daleko s převýšením přes 2,200 metrů. Not bad, na to že jsem to jel jen s přední brzdou ;-) Cestou zpátky jsme potom kouknuli na západ slunce a den zakončili adrenalinovým nočním sjezdem zpátky do nížin :-) Byly tam jedny z nejlepších výhledů, jaké jsem kdy zažil, navíc byla jízda fakt zajímavá, hlavně díky tý klikatý silnici.

A ještě pár fotek:

Procházka po mostě...

...se nekonala, byl zavřenej, neb se taiwanci v tomhle období bojí tajfunů.

 

Tady se třeba tajfun slušně vyřádil.

Tady jsme si jezdili..:)

A tohle je pokus o vyfocení západu slunce mobilem :)

15. Lotus pond, burgery a zakázaná pláž

Posledních pár dní bylo ve znamení Hugových exkurzí - pokaždé nám ukázal jiná zajímavá místa v Kaohsiungu. Před prvním večerním výletem jsme si zašli k obědu na sushi. Bylo to poprvé, co jsem navštívil sushi podnik, kde mají ten jezdící pás, kam kuchař posílá talířky s různými kousky a každý si vezme ty, na které má zrovna chuť. Na konci je pak obsluha spočítá a je to. Ačkoliv to má drobné mouchy, někdo před náma totiž vyžíral všechny tuňáky, až to george nevydržel a objednal si je přímo na náš stůl :)

Navečer jsme šli ochutnat další specialitu - kráva maso nudle, neboli hovězí nudle. Podle Huga tam dělají nejlepší ve městě, rozhodně bych věřil že dávají největší porce. Prostě obrovskej kýbl hovězího vývaru s nudlema a kusy masa. K tomu jde ještě objednat talířky s dalšíma dobrotama - ořechy, vejce v těstíčku, nějakou zeleninu atd. Ale stačí se podívat na tu porci a máte představu o tom, jaká to byla nálož. Moc nechápu, že to do sebe ostatní zvládli natlačit (ahoj Zuzko :), já bych asi prasknul.

Po večeři jsme se šli projít okolo Lotus pondu a omrknout co tam mají zajímavýho. V prvním chrámu jsem objevil novou funkci mýho telefonu - po updatu na ICS umí fotit na hlasovej povel. Takže jedno patro jsem prochodil a na každým rohu hlásil "cheese", abych to vyzkoušel :D Chrámy jsou vůbec zajímavý, občas mají před sochou nějakýho jejich boha velkej sloup, který má malý chlívečky, kam se dá napsat jméno. Taiwanci potom tomu chrámu platí nájem těch chlívečků, aby se bůh díval na jejich jméno a tak na ně dohlížel a ochraňoval je. Stejně jako v thajsku jsou všechny chrámy bohatě zlatě vyzdobený. Co se mi ale moc nelíbí je fakt, že to občas vypadá jak na matějský, obzvlášť zvenku. Příklad: klasická budova čínskýho templu tak, jak si jí každej představí, ale doprostřed někdo šoupnul čtyřmetrovou digitální tabuli, která ukazuje hodiny, teplotu a pár dalších kravin.

Viz tenhle obrázek. Není to kříženec metalisty a cirkusáka, ale prostě nějaký jejich božstvo :D Ale tak nebudu si už utahovat z cizí víry, zvlášť když jí berou vážnějš než my. Okolo Lotus pondu byla vůbec hezká procházka, hlavně v noci, kdy jsme byli jedni z mála, kteří se tam promenovali.

Paradoxně nejvíc se mi líbilo zakončení dne, kdy s námi Hugo dojel k 85tce, neboli k Tuntex Sky Tower, s 378mi metry nejvyšší budově v kao a 24. nejvyšší na světě. Posadili jsme se u nově budovaného výstaviště a další hodinu jen tak kecali...

Další den jsme si s naomi a ryklosem jeli zařídít simky. Což není tak snadný, jak by se mohlo zdát. Na rozdíl od čech nebo třeba thajska, kde si jí prostě v nejbližší trafice koupíte a máte vystaráno, na taiwanu je to jinak. Ke každé kartě musí být známo, kdo jí používá, takže je potřeba podepisovat spoustu kravin, i když chcete jen klasickou simku s kreditem. A protože jsem chtěl net do mobilu, tak si smlouvu musela naomi vzít na sebe, protože cizincům co nemají trvalý pobyt to vůbec nedávají. Když se však člověk oprostí od byrokracie, tak zjistí, že má neomezenej 3,5G net za 700NT (~400kč :). Pak jsem se ještě nějakou dobu dohadoval s obchoďačkou, která nemohla pochopit, že nechci jejich supervýhodnej akční tarif, který by se mi sice vyplatil, ale jen pokud bych provolal zhruba 50 minut měsíčně. A fakt, že ani v čechách (natož tady) neprovolám víc jak 10 min prostě nepasoval do jejího vnímaní světa, takže mi odmítla simku aktivovat okamžitě s tím, že mi dá ještě den na rozmyšlenou. Asi si myslela že jsem to nepochopil a že mi to postupně dojde. Zatímco já si za 30 vteřin spočítal co se mi vyplatí nejvíc, ona mi to ještě několikrát ukazovala pomocí kalkulačky a stejně mi nevěřila :D

Proto jsme přišli pozdě večer na sraz s Hugem, Zuzkou, Luckou, Míšou a Ondrou :) Ale čekání se vyplatilo, jeli jsme totiž do burger restauračky, kde jsem měl nejlepší hambáč za hodně dlouhou dobu. Na fotce je ryklos s giant burgerem (250NT), mě stačila normální porce, ale toho macka si taky příště dám :)

Pak jsme pokračovali do čajovny, která je hrozně cool a in mezi místníma, hlavně proto, že si tam můžou dát čaj, který vypadá jako pivo :D Představte si sladkej zelenej čaj se slanou smetanou navrchu. Zvláštní chuť, pro mě nic extra, ale místní to prý zbožňujou. Tím pro nás den skončil, ale ještě lepší na nás čekal.

Včera jsme chtěli vyzkoušet duck rice - rýži s kachnou, ale překvapivě neměli rýži. To poslední, co bych na taiwanu čekal, je že nebudou mít rejži :D Ale i s nudlema byla kachna dobrá. Potom jsme vyjeli na monkey mountain, odkud je krásný výhled na město. Nebýt všudypřítomného smogu, byl by ještě krásnejší, nejde však mít všechno že?

Po průjezdu kampusem NSYSU jsem došel k přesvědčení, že jsem vybral tu nejlepší školu, kterou jsem mohl. Kampus je totiž obří, obsahuje všechno od kolejí, univerzitních budov, obchodů, samotnou monkey mountain i pláž. Zakázanou pláž, taiwanci totiž v 99% neumí plavat a vody se bojí, takže je na pláž vstup zakázán. Okolo je postavenej třímetrovej plot, a v něm vykoplých pár mříží a přistavěné schůdky, aby se k pláži dalo líp dostat :) Takže jsme rozdělali oheň a pokecali  s partou anglánů, kteří tam taky přišli relaxovat.

Znáte ten pocit, který se dostaví tehdy, když prožíváte perfect moment? Chvíle, kdy je prostě všechno správně, tak jak má být, žádné negativní myšlenky nebo starosti, jediné co je cítit je ta síla okamžiku - ať už to je na koncertě když zahrajou váš oblíbenej song, při posezení s přáteli když je zábava v nejlepším, nebo třeba po úspěšných státnicích - většinou těch okamžiků není víc než pár za rok. Tak tady na taiwanu jsou nějak víc koncentrované, každý večer, když jsme někde venku mě dožene strašně silný vědomí, že život je prostě fajn a že se mám skvěle! Asi si dneska v noci zase půjdu vylézt na pláži na útes :-)

14. Barbecue, řízení & Tainan

Výhled ze střechy

Předevčírem jsme navštívili ostatní z uhk, kteří bydlí v centru Kaohsiungu. Konkrétně na střeše jejich paneláku přímo na břehu Love river v centru. Díky tomu, že střechu má plochou, se tam dá skvěle grilovat a zároveň užívat výhled na downtown. Maso se tu dá sehnat levně ať už v supermarketech, nebo přímo na tržnici kde koupíte cokoliv od masa až po mozek. Zůstal jsem u kotlety, ostatní vybrali kuřecí a krevety a byla z toho fajn grilovačka :)

Taky jsme konečně pořídili pořádný helmy na skůtry, takže kdybych to náhodou někam poslal, tak si snad nevyrazím zuby :) Vůbec je zajímavý, jak rychle se dá na taiwanskou dopravu zvyknout. Asi to bude i tím, že skůtry by zvládnulo řídit i šestiletý děcko - řadí za vás automat, takže stačí akorát hejbat řídítkama a občas přidat plyn nebo zabrzdit.

To že spousta taiwanců opravdu řídí jako šestiletí je další věc. Autoškola tu totiž funguje trochu jinak. Nejdřív složí písemnou zkoušku stejně jako u nás. Tím ale podobnost končí. Nikde tu v provozu autoškolu nepotkáte, prostě proto že se v provozu řídit vůbec neučí. Na dopraváku, kde se zkoušky skládají, mají modelovou dráhu, kterou musí žadatelé o řidičák projet a splnit předem dané úkoly (nastartovat, rozjet se do kopce, dát blinkr, podívat se do zrcátka, zaparkovat normálně a podélně..). Takže pro taiwance spočívá autoškola v tom, že se namemorují testy a potom si koupí lekce na přesné kopii dráhy, kde budou dělat finální jízdu. Prostě se všechny ty úkony učí tak dlouho, dokud je neznají nazpaměť, a pak je jen předvedou zkoušejícímu a mají papíry. Kdyby jim při finální jízdě řekl, ať zatočí doleva místo doprava tak jak jsou naučení, asi by dostali epileptickej záchvat :D Ale to samozřejmě žákovi ani instruktorovi nikdy nepřijde na mysl. Takže proto tu doprava vypadá tak jak vypadá - prostě nikdo nemá žádné návyky, které do nás při jízdách vtluče instruktor. Pro místní je pak třeba přednost zprava velká neznámá, většinou to nechápou, ačkoliv teoreticky tu platí stejně jako u nás...

No, dost o řízení - včera jsem se spolu s Georgem, Martičkou, Ryklosem a Zuzkou přidal k Hugovi na výlet do Tainanu, města o něco menšího než Kao (Tainan má jen asi 1,7mil obyvatel :D). Musím říct, že to byl zatím můj nejlepší trip! Všechny ostatní jsme totiž absolvovali buďto sami, nebo s místním průvodcem. Sami víte prd o tom co okolo vás je, a ačkoliv průvodce občas ví a sděluje info o okolí, tak ho podává podle svojí představy o tom, co nás zajímá (viz thajsko a tisíce chrámů a buddhů, které jsou si pro nás podobné jako vejce vejci, ale místní si myslí, že je chceme všechny vidět a ve všech se všude fotit). Naproti tomu Hugo si i za ty dva a kus roku uchoval český pohled na svět (myšleno v tom nejlepším smyslu), takže má dobrou představu o tom, co by nás mohlo zajímat a co je pro nás kravina.

Začali jsme muzeem soli. To obsahuje 365 různách barevných misek soli, každá na jeden den. Všichni si tam můžou najít svoje datum narození a sůl, která ho popisuje včetně charakterových vlastností. Třeba mě moje sůl připisuje velmi silné Chi.

Potom jsme  si dali vejce v soli, a jeli dál na market, něco k jídlu a jako dezert zmrzlina zamražená v pyramidce z ledu, takže bylo potřeba se k ní probourat kladívkem. Taiwancům prostě maminky neříkají, že si nemají hrát s jídlem :)

Návštěva muzea o Německu byla taky poučná, doteď jsem nevěděl, že němci dostali čtyři nobelovky za broskve :D

 Následoval vrchol dne - wakeboarding. Prostě ježdění na prkně za lodí. Je to jeden z těch sportů, které čím snažší vypadají, tím jsou ve skutečnosti težší! Aspoň pro mě, protože nemám tu koordinaci těla, která je potřeba na to abych se na rozjezdu na to prkno postavil - tak jsem místo toho vypil asi půllitru slaný vody :D Prostě se potvrdilo, že mi nejdou sporty na lyžích a prkně, jedno na jakým povrchu. Ostatní si vedli o dost líp, fotek bude nejspíš plnej facebook, tak to můžete omrknout tam :)

Dobrý za pade ne? :)

Závěrem nám Hugo ukázal místní steakhouse, na jeho doporučení jsme si dali vepřovej steak s nudlema a kukuřičnou polívku jako předkrm. Luxusní večeře, rozhodně to tam ještě navštívím :)

Tady musím rozhodně poděkovat Hugovi za spoustu informací a vůbec skvělej den, který jsme zakončili palbou sprostejch vtipů cestou zpátky do Kaohsiungu :) Navíc nám dal mrtě tipů na další výlety - od výstupu na nejvyšší horu taiwanu až po mýho favorita - koupit pár piv a jít pozorovat taiwance (a smát se jim :D), když se na dopravním hřišti připravujou na autoškolu. Zdá se, že před sebou máme pěkně nabitej semestr!

13. Konečně na Taiwanu

Šťastná třináctka je tu a s ní středeční přílet na taiwan. Z letiště jsme skočili na rychlovlak HSR - High Speed Rail - a svištěli na jih do Kaohsiungu. Ani ta rychlost nepřijde, až když jsem mrknul na displej v kabině kde vyskočila zpráva "current train speed" - 294km/h :D Na nádraží už na nás čekala Naomi a po přivítání jsme vzali taxi k ní na byt, kde strávíme přístích pár měsíců.

Byt je uprostřed Fengshan distriktu, asi 20min od centra (na skůtru) a uprostřed oblasti, kde se nejspíš turisti a běloši obecně moc nevyskytujou. Takže už si začínám zvykat na to, jak na mě každej čumí :D Ať už při procházce na ulici, při nakupování v carrefouru nebo při jídle ve fastfoodu. Obzvlášť to procházení je docela oříšek, budu si muset odvyknout na poslouchání hudby za pochodu. Taiwanec na skůtru totiž může vyrazit kdykoliv odkudkoliv a často je jedinou známkou blížící se katastrofy zvuk motoru, případně troubení když se řidičovi zrovna chce. Podle Huga je tu fakt dost nehod, tak to chce trochu opatrnosti.

Jinak poblíž bytu máme hypermarket, spousty menších obchůdků se vším možným, nightmarket, metro a parčík. Ten se docela dobře hodí na večerní běhání, protože má široký chodníky s obrubníkem, kam ani místní skůtraře nenapadne jezdit. Když jsem si šel dneska dát dvakrát okolo parku večerní běh, tak na mě koukali jak na zjevení. Protože teď je na taiwanu zima - před den jen okolo 25°C - tak tu spousta lidí nosí zimní bundy. Takže jsem byl klusající v šorkách a tričku v půl jedenáctý večer jak pěst na voko :)

Večer jsme si na doporučení od Huga dali midnight run - projížďku po městě když je lepší doprava. Já jsem se trhnul od ostatních a dal kratší trip jen po distriktu, takže se mi povedlo ztratit už za deset minut :D Navíc tu je 98% cedulí jen v čínštíně (tradiční čínštině, to je ta složitější) a za jízdy se podle toho zatím moc navigovat nedá. Ale co platí v GTAčku, to platí i naživo: když chceš poznat město, jeď je jen tak projet. Po půlhodince jsem našel náš bejvák a pořádek byl zase obnoven.