V pátek odpoledne jsme dali sraz s další grupou, která přijela z uhk: Zdeněk, Barča, Radka, Zuzi a Klárka. Naskočili jsme na skůtry a vyjeli na ostrov, který je součástí města. Pro nově příchozí to byla podobně adrenalinová zkušenost, jako před týdnem pro nás, když jsme poprvé řídili v místní dopravě. Hugo nás vzal na prohlídku pevnosti, která sloužila nejspíš i jako vězení a potom podél pláže na večeři do seafood restaurace. Každý koupil talíř jídla, které jsme pak nasdíleli mezi sebou. Dokonce jsme dostali i tác s mangy a cherry rajčátky grátis, což by bylo dokonalé nebýt toho, že je hustě posypali cukrem :D. Taiwanci prostě mají všechno rádi sladký. Cestou z restaurace nás zuzi vyděsila, když položila v zatáčce skůtr na bok. Naštestí se jí nic vážnýho nestalo, vyvázla jen s pár odřeninami, stejně jako její stroj. Celý zbytek večera jsme ale radši jeli hodně opatrně a na zuzi se soustředila pozornost v podobě nabízených chipsů, pití, sušenek, žvejkaček a bonbónů :) Večer byl pak zakončen pozorováním přistávajících letadel ze silnice blízko letiště.
Na sobotu jsme byli pozvaní na oslavy čínského nového roku k Naomi domů, což je cca 150km na sever od kao, zhruba v půlce ostrova. Naomi se nás snažila přesvědčit, ať jedeme vlakem nebo autobusem, ale to je nuda, tak jsme to vzali na skůtrech :) Cesta byla v pohodě, ryklos výborně navigoval, jenom jsme podcenili dvě věci. První byla doba, jakou jsme čekali že pojedeme. V čechách by 150 kiláků mezi městy trvalo dvě hodinky maximálně. Tady nás omezoval jednak fakt, že celý západní pobřeží je defacto jedno velký město (jen se občas změní cedule z kaohsiungu na tainan, nebo z tainanu na chiayi), a potom totální záplava semaforů, který jsou na každý odbočce - byť na polňačku. V podstatě se nedá ujet víc jak čtvrt kilometru aniž by člověk nepotkal semafor, dost často jsou ale každých padesát metrů. No prostě cesta nám trvala přes pět hodin, a to jsme se ani neztratili. Druhá věc, kterou jsme nedomysleli, byla zima, jaká při jízdě bude. Čím víc na sever jsme jeli, tím větší kosa byla, a když zapadlo slunce, tak už jsme regulérně mrznuli, takže jsme byli rádi, když jsme dorazili do cíle. Ještě před finišem se mi ale povedlo urvat zadní brzdu - teda jen tu páčku na řídítkách, ale stejně mi až do návratu do kao bude muset stačit přední :D
Na slavnostní večeři jsme to dali tak akorát, celá rodina už čekala u stolu - rodiče, dvě sestry a babička. Taky se k nám přidal Vláďa, který je na cestě na Nový Zéland, a na Taiwanu si udělal přestávku na dovolenou. K jídlu byl tradiční kýbl polívky, ohřívané na vařiči uprostřed stolu, a k tomu asi dvacet talířků s různým jídlem. To je podávané syrové, a každý si ho hodí povařit do polívky a potom ho sní samotné nebo s rýží. Pro mě to má tu nevýhodu, že pak všechno chutná jako ta mastná polívka :D Ale hostina to byla slušná, měli jsme všechno od zelí a kukuřice, přes kachní krvavý puding a pár věcí který jsme nepoznali, rybu, kuře, vepřový a hovězí až po obřího kraba :)
Po jídle, ze kterého víc jak půlka zbyla napotom, vláďa vytáhnul deskovku Munchkin - kterou jsme hráli až do jedný v noci, protože jsme si špatně vyložili pravidla :). Druhý den byla celkem nuda, strávili jsme ho sezením u naomi doma a navečer se jeli podívat na jejich nový dům, který si zařizují o pár kilometrů dál. Prostě nic, kvůli čemu by stálo za to jet patnáct kiláků, natož stopadesát... Naštěstí to další den vynahradil.
Rozhodli jsme se, že se pojedeme podívat do hor okolo vrcholku Alishan (cokoliv lepší, než zase sedět v bytě na zadku :). Tipovali jsme, že pojedem jen krátkou cestu - 15-20km k nějakýmu pěknýmu výhledu. Trochu se to ale zvrhlo, nakonec jsme dojeli až k vjezdu do místntího národního parku - 80km daleko s převýšením přes 2,200 metrů. Not bad, na to že jsem to jel jen s přední brzdou ;-) Cestou zpátky jsme potom kouknuli na západ slunce a den zakončili adrenalinovým nočním sjezdem zpátky do nížin :-) Byly tam jedny z nejlepších výhledů, jaké jsem kdy zažil, navíc byla jízda fakt zajímavá, hlavně díky tý klikatý silnici.
A ještě pár fotek:
 |
| Procházka po mostě... |
 |
| ...se nekonala, byl zavřenej, neb se taiwanci v tomhle období bojí tajfunů. |
 |
| Tady se třeba tajfun slušně vyřádil. |
 |
| Tady jsme si jezdili..:) |
 |
| A tohle je pokus o vyfocení západu slunce mobilem :) |
Žádné komentáře:
Okomentovat