14. Barbecue, řízení & Tainan

Výhled ze střechy

Předevčírem jsme navštívili ostatní z uhk, kteří bydlí v centru Kaohsiungu. Konkrétně na střeše jejich paneláku přímo na břehu Love river v centru. Díky tomu, že střechu má plochou, se tam dá skvěle grilovat a zároveň užívat výhled na downtown. Maso se tu dá sehnat levně ať už v supermarketech, nebo přímo na tržnici kde koupíte cokoliv od masa až po mozek. Zůstal jsem u kotlety, ostatní vybrali kuřecí a krevety a byla z toho fajn grilovačka :)

Taky jsme konečně pořídili pořádný helmy na skůtry, takže kdybych to náhodou někam poslal, tak si snad nevyrazím zuby :) Vůbec je zajímavý, jak rychle se dá na taiwanskou dopravu zvyknout. Asi to bude i tím, že skůtry by zvládnulo řídit i šestiletý děcko - řadí za vás automat, takže stačí akorát hejbat řídítkama a občas přidat plyn nebo zabrzdit.

To že spousta taiwanců opravdu řídí jako šestiletí je další věc. Autoškola tu totiž funguje trochu jinak. Nejdřív složí písemnou zkoušku stejně jako u nás. Tím ale podobnost končí. Nikde tu v provozu autoškolu nepotkáte, prostě proto že se v provozu řídit vůbec neučí. Na dopraváku, kde se zkoušky skládají, mají modelovou dráhu, kterou musí žadatelé o řidičák projet a splnit předem dané úkoly (nastartovat, rozjet se do kopce, dát blinkr, podívat se do zrcátka, zaparkovat normálně a podélně..). Takže pro taiwance spočívá autoškola v tom, že se namemorují testy a potom si koupí lekce na přesné kopii dráhy, kde budou dělat finální jízdu. Prostě se všechny ty úkony učí tak dlouho, dokud je neznají nazpaměť, a pak je jen předvedou zkoušejícímu a mají papíry. Kdyby jim při finální jízdě řekl, ať zatočí doleva místo doprava tak jak jsou naučení, asi by dostali epileptickej záchvat :D Ale to samozřejmě žákovi ani instruktorovi nikdy nepřijde na mysl. Takže proto tu doprava vypadá tak jak vypadá - prostě nikdo nemá žádné návyky, které do nás při jízdách vtluče instruktor. Pro místní je pak třeba přednost zprava velká neznámá, většinou to nechápou, ačkoliv teoreticky tu platí stejně jako u nás...

No, dost o řízení - včera jsem se spolu s Georgem, Martičkou, Ryklosem a Zuzkou přidal k Hugovi na výlet do Tainanu, města o něco menšího než Kao (Tainan má jen asi 1,7mil obyvatel :D). Musím říct, že to byl zatím můj nejlepší trip! Všechny ostatní jsme totiž absolvovali buďto sami, nebo s místním průvodcem. Sami víte prd o tom co okolo vás je, a ačkoliv průvodce občas ví a sděluje info o okolí, tak ho podává podle svojí představy o tom, co nás zajímá (viz thajsko a tisíce chrámů a buddhů, které jsou si pro nás podobné jako vejce vejci, ale místní si myslí, že je chceme všechny vidět a ve všech se všude fotit). Naproti tomu Hugo si i za ty dva a kus roku uchoval český pohled na svět (myšleno v tom nejlepším smyslu), takže má dobrou představu o tom, co by nás mohlo zajímat a co je pro nás kravina.

Začali jsme muzeem soli. To obsahuje 365 různách barevných misek soli, každá na jeden den. Všichni si tam můžou najít svoje datum narození a sůl, která ho popisuje včetně charakterových vlastností. Třeba mě moje sůl připisuje velmi silné Chi.

Potom jsme  si dali vejce v soli, a jeli dál na market, něco k jídlu a jako dezert zmrzlina zamražená v pyramidce z ledu, takže bylo potřeba se k ní probourat kladívkem. Taiwancům prostě maminky neříkají, že si nemají hrát s jídlem :)

Návštěva muzea o Německu byla taky poučná, doteď jsem nevěděl, že němci dostali čtyři nobelovky za broskve :D

 Následoval vrchol dne - wakeboarding. Prostě ježdění na prkně za lodí. Je to jeden z těch sportů, které čím snažší vypadají, tím jsou ve skutečnosti težší! Aspoň pro mě, protože nemám tu koordinaci těla, která je potřeba na to abych se na rozjezdu na to prkno postavil - tak jsem místo toho vypil asi půllitru slaný vody :D Prostě se potvrdilo, že mi nejdou sporty na lyžích a prkně, jedno na jakým povrchu. Ostatní si vedli o dost líp, fotek bude nejspíš plnej facebook, tak to můžete omrknout tam :)

Dobrý za pade ne? :)

Závěrem nám Hugo ukázal místní steakhouse, na jeho doporučení jsme si dali vepřovej steak s nudlema a kukuřičnou polívku jako předkrm. Luxusní večeře, rozhodně to tam ještě navštívím :)

Tady musím rozhodně poděkovat Hugovi za spoustu informací a vůbec skvělej den, který jsme zakončili palbou sprostejch vtipů cestou zpátky do Kaohsiungu :) Navíc nám dal mrtě tipů na další výlety - od výstupu na nejvyšší horu taiwanu až po mýho favorita - koupit pár piv a jít pozorovat taiwance (a smát se jim :D), když se na dopravním hřišti připravujou na autoškolu. Zdá se, že před sebou máme pěkně nabitej semestr!