13. Konečně na Taiwanu

Šťastná třináctka je tu a s ní středeční přílet na taiwan. Z letiště jsme skočili na rychlovlak HSR - High Speed Rail - a svištěli na jih do Kaohsiungu. Ani ta rychlost nepřijde, až když jsem mrknul na displej v kabině kde vyskočila zpráva "current train speed" - 294km/h :D Na nádraží už na nás čekala Naomi a po přivítání jsme vzali taxi k ní na byt, kde strávíme přístích pár měsíců.

Byt je uprostřed Fengshan distriktu, asi 20min od centra (na skůtru) a uprostřed oblasti, kde se nejspíš turisti a běloši obecně moc nevyskytujou. Takže už si začínám zvykat na to, jak na mě každej čumí :D Ať už při procházce na ulici, při nakupování v carrefouru nebo při jídle ve fastfoodu. Obzvlášť to procházení je docela oříšek, budu si muset odvyknout na poslouchání hudby za pochodu. Taiwanec na skůtru totiž může vyrazit kdykoliv odkudkoliv a často je jedinou známkou blížící se katastrofy zvuk motoru, případně troubení když se řidičovi zrovna chce. Podle Huga je tu fakt dost nehod, tak to chce trochu opatrnosti.

Jinak poblíž bytu máme hypermarket, spousty menších obchůdků se vším možným, nightmarket, metro a parčík. Ten se docela dobře hodí na večerní běhání, protože má široký chodníky s obrubníkem, kam ani místní skůtraře nenapadne jezdit. Když jsem si šel dneska dát dvakrát okolo parku večerní běh, tak na mě koukali jak na zjevení. Protože teď je na taiwanu zima - před den jen okolo 25°C - tak tu spousta lidí nosí zimní bundy. Takže jsem byl klusající v šorkách a tričku v půl jedenáctý večer jak pěst na voko :)

Večer jsme si na doporučení od Huga dali midnight run - projížďku po městě když je lepší doprava. Já jsem se trhnul od ostatních a dal kratší trip jen po distriktu, takže se mi povedlo ztratit už za deset minut :D Navíc tu je 98% cedulí jen v čínštíně (tradiční čínštině, to je ta složitější) a za jízdy se podle toho zatím moc navigovat nedá. Ale co platí v GTAčku, to platí i naživo: když chceš poznat město, jeď je jen tak projet. Po půlhodince jsem našel náš bejvák a pořádek byl zase obnoven.