35. Z Cameron Highlands zpátky do Kuala Lumpur

Vypadá důvěryhodně :-)

Ráno mě vzbudil rozesmátej George. Ryklos s mindičkama si totiž koupili půldenní zájezd a museli vstát dřív než my. A George, který byl taky vzhůru brzo, byl svědkem toho, jak dostali vynadáno od průvodce. Moc se mu nelíbilo, že si na tříhodinovej trek do džungle vzali žabky, takže je vzal ještě na nákup pořádnejch bot :-) My jsme se mezitím normálně vyspali, odhlásili se z hotelu a vyrazili na výlet. Plán byl jednoduchej - najít jeden vodopád, omrknout továrnu na čaj s plantážema v okolí, zajet si na Mossy forest a blízký vrchol Gunung Brinchang a na závěr navštívit motýlí farmu. 

Vodopád Robinson Falls jsem našli celkem snadno. Musím říct, že mi udělala radost přístupová cesta k němu. Byla to totiž obyčejná cestička skrz džungli, ne ty přehnaně vyasfaltovaný a chorobně bezpečný "treky", na který jsme naráželi v Alishanu na taiwanu. Prostě klasicky "Když uklouzneš, tak si pěkně rozbiješ hubu!". Vodopád samotnej byl celkem pěknej, ae přece jen už jsme měli trochu převodopádováno, tak jsme udělali fotku a mazali dál.

čajík :-)

Na cestě na Gunung Brinchang jsme měli narazit i na čajovou továrnu a plantáže. Nečekal jsem však, jaká tam bude cesta. Na jízdu vlevo už jsem si dávno zvyknul, ale tohle byl další level. Klikatá cestička, která byla akorát tak dost široká na jedno auto, šplhala do kopců skrz plantáže. Samozřejmě provoz byl v obou směrech, včetně náklaďáků a autobusů s turistama. Na jednu stranu to uklidňovalo, když to projede dvoupatrovej bus, tak to projedeme i my. Na druhou stranu to ovšem bylo otravný, protože jsme se museli furt vyhýbat, objíždět a couvat. Nakonec jsme dojeli do tea factory, dali si čaj, koupili pár suvenýrů, udělali pár fotek a pokračovali směrem na vrchol.

Výhled :-/

Nezdálo se to možný, ale cesta se ještě zhoršila. Přibylo spopustu děr a zúžila se vozovka. Když už jsme mysleli, že jsme skoro na vrcholu, tak se ukázalo, že jsme pár kilometrů zpátky špatně odbočili a místo toho jsme vyjeli na kopec, kde nějakej místní zemědělec pěstoval kedlubny :D Docela koukal co tam děláme, tak jsme to otočili a vrátili se na správnou trasu. Bohužel na vrcholku hory (cca 2200m) byla totální mlha. Nějak na to máme štěstí vždycky, když najdem nějakej výhled. Tak jsme se vrátili o párset metrů níž do Mossy forestu. To je zachovaná část původního pralesu,z větší části porostlá různými mechy. Mezi stromy tam jsou postavené dřevěné chodníky s vyhlídkou na krajinu (..mlha), tak jsme si les v klídku prošli a pak vyrazili zpátky do civilizace na motýlí farmu.

Mossy forest

Už se nám blížil čas srazu s ryklosem a mindičkama, tak jsme se nechtěli na motýlí farmě moc zdržovat. Bohužel (bohudík :) to nevyšlo. Farma totiž byla skvělá. V podstatě to byl velikej skleník, kde rostlo spousta exotickejch kytek, a na nich se pásla různorodá hejna motýlů. Skoro třičtvrtě hodiny jsme uvnitř chodili a kochali se :-) Navíc tam měli i výstavu místního hmyzu, brouků a hadů. Obzvlášť mě dostal průvodce, který otevřel zdánlivě prázdnou klec, s tím, že je tam green grasshopper (=saranče). Z kobylky přece nebudu na větvi, ty máme doma taky. Vtip byl v tom, že jsem malajskému průvodci špatně rozuměl, neříkal totiž green grasshopper, ale king grasshopper (fotka je dole). Taky saranče, akorát má na délku čtvrt metru :D Navíc pěkně maskovaný, takže jsem si ho všimnul na poslední chvíli předtím, než jsem do něj skoro vrazil nosem :D No prostě sranda..

Pak už nás čekalo jen nabrat ostatní, dát si výbornej indickej oběd a nakonec pětihodinová jízda zpátky do Kuala Lumpur. Ve výsledku jsme tak najeli skoro 600km a docela slušně to v Cameron highlands omrkli. Před odletem zpátky na taiwan už nás tak čekal jen jeden den v KL.

pěknej macek :-)