Před sebou jsme měli 250km na sever do hor kde pěstují čaj. A protože se nám osvědčilo půjčení auta víc než jízda autobusy, ráno už na nás čekala Perodua Alza. Trošku zklamalo, že to nebylo tak pěkný auto jako nissan co jsme si ho půjčili na Langkawi. Ale stačilo to, tak jsem nahodil navigaci a vyjeli jsme z Kuala Lumpur směrem na sever. Dost mě překvapilo, že jsme z KL zvládli vyjet do čtvrt hoďky, rozhodně bych si na takovej čas nevěřil v Praze z Florence do Dejvic nebo na Černý most :D. Najeli jsme na dálnici, která nás vedla dalších 150km, dokud jsme nesjeli na okresku směrem do hor. Trochu omezující byl pro mě limit 110km/h na malajských dálnicích, ale vzhledem k tomu že 4-stupňovej automat v autě o moc víc nezvládal, tak jsem si zvyknul :-) Taky jsem si na dálnici všimnul jedný zajímavosti. Nikdo tam neřeší (na rozdíl od taiwanu) fakt, že tam jezdí skůtry. A protože v malajsii jsou docela častý monzunový deště, v pravidelných intervalech jsou postavená odpočívadla se střechou, kam se můžou motorkáři schovat :-)
Skoro hned jak jsme sjeli z dálnice nás pohltila džungle. Skrz ní vedla celkem slušná asfaltka, kterou jsme měli sledovat dalších cca 60km. A protože jsme jeli do hor tak většina cesty byly ceskem slušný serpentinky. V tu chvíli 60km/h limit na okresky nijak neomezoval, protože se tam prostě rychlejš jet nedá, zvlášť ne v autě malajský výroby. Tady se ukázal jeho hlavní nedostatek - automatická převodovka byla prostě blbá jako kýbl šroubů. V zatáčkách do kopce buďto odmítala podřadit, takže auto nechtělo zrychlit, nebo změnila rychlost tak pozdě, že to bylo k ničemu. No, hlavně že to jelo. Cestou jsme potkali další vodopád a pak jsme pár kilometrů před cílem zastavili u čajových plantáží. Tam jsme vlezli od obchodu s čajem a koupili pár kousků. Když jsme to následně v autě porovnávali, zjistil jsem, že zatímco já si koupil za 3,30RM místní pytlíkovej čaj, tak George si koupil sypaný za 5RM s tím, že bude lepší. Pak jsme na něm ale našli miniaturním písmem napsáno, že je dovezený z číny, aby se tady tvářil, že je místní :-D
Nakonec jsme se ubytovali v hostelu Country Lodge ve městě Brinchang a začli plánovat zítřejší výlety. Výsledkem bylo, že jsme se zase rozdělili. Já, George a Martička jsme chtěli využít auta a projet se s ním po okolí, zatímce Ryklose s mindičkama zaujala nabídka výletu od místní cestovky. Oni tak sice budou mít možnost treku v džungli, ale my se zase vyhneme kravinám typu "autentická domorodá vesnice". Večer jsem zakončil kýblem kafe ze Starbucks, zatímco ostatní dali přednost Jägeru s redbullem. Ale stejně jsme byli po celodenní cestě utahaní, tak nám to ve spánku nebránilo :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat