Absolvoval jsem už dost času na hodinách na to, abych zvládnul zběžně okomentovat úroveň studia na Taiwanu. Kdybych se měl vyjádřit jednou větou, přirovnal bych to k pohodovýmu semestru na erasmu v evropě. Rozhodně není potřeba tolik práce jako na uhk. Zároveň tu ale platí to samý co v hradci - když chce někdo studium proflákat, tak to není problém. Aktivní člověk se ale neztratí a může se naučit docela dost. Ne že by to byl zrovna můj případ, na taiwan jsem přijel poznat spíš zemi a kulturu než se biflovat ve škole. Ale zrovna na NSYSU ta možnost je, jen je na každém, jestli jí využije.
Výuka samotná má pár odlišností od té doma. Hodiny tu nejsou dělené na přednášky a cvičení, od každého předmětu mám jednu tříhodinovku týdně. Někde docházku vyžadují, jinde by se to dalo domluvit, ale upřímně - mám tu dost volného času na to, abych pár hodin týdně obětoval na oltář škole, pokecu se spolužáky a šálku kafe na kampusu :-) K tomu napsat během semestru pár esejí a udělat pár prezentací a je hotovo. Zvlášť když máme nařízeno používat dvojité řádkování, skoro jsem si při psaní připadal jako podvodník :D
Stejně jako v čechách i tady hooodně záleží na vyučujícím, který hodinu vede. Já sám mám to štěstí na extrémní příklady z obou částí spektra. Na jedné straně je profesorka na cross cultural leadership, která má při výuce tolik energie a nadšení, že by to oživilo i mrtvolu. To je potom radost chodit na hodinu, i když se zrovna probírá téma které nudí. Jak to okomentoval kámoš z holandska: "The subject is boring, but the professor is so enthusiastic, that she makes it OK." Na druhé straně je pak lektorka leadershipu, která má charisma menší než tři dny leklá ryba a nedovedu si představit, že by jí následovalo hejno čerstvě vylíhlích káčátek, natož její studenti. Profesor je zkrátka vždycky alfou a omegou celého studia.
Taky bych řekl, že taiwanci kladou větší důraz na skupinovou práci. Ve všech předmětech nás rozdělili do týmů na společné prezentace a projekty. Nic proti, týmová práce je důležitá, ovšem zdá se mi, že to s ní trochu přehání na úkor individuálních schopností jednotlivých studentů (TýmTýmTýmTýmTým!). Všichni jsou v nějakých týmech, ale když má někdo něco rozhodnout sám za sebe, tak to není žádná sláva. Ale pravdou je, že asiati obecně nemají tak individualistickou kulturu jako my, takže bude možná jádro pudla tam. Anebo je celá tahle úvaha mimo, přece jen to stavím na pár měsících studia a třech univerzitních předmětech, prof. Hebák by to těžko považoval za reprezentativní statistický vzorek :-) Prostě spíš zaujatý názor jednotlivce...
No a teď historka z jiného soudku. Občas si zajedem nakoupit do Costca. Něco jako Makro u nás. Nejvíc nás tam láká sýr - prodávají kilovou cihlu čedaru za 195NT (~130kč), což je na tw excelentní cena. Samozřejmě je potřeba mít stejně jako v Makru členskou kartu - která je psaná na Huga. Na rozdíl od Makra má ovšem Costco karta i fotku, kterou prodavači při placení kontrolují. Já s tím nemívám problém. Nosím brýle stejně jako hugo na fotce a fakt, že on má hladce oholenou hlavu prodavači ignorujou. My běloši přece vypadáme všichni stejně :) Problém ale nastal mindičkám, které si kartu půjčily a jely do Costca samy. Jednoho od druhého nás sice taiwanci nepoznají, ale pohlaví trefí správně, takže holky museli po průchodu obchodem u kasy zboží nechat a odejít. Zrovna tady nechápu přístup zaměstnanců Costca. Oni stejně kontrolují u vstupu, jesti zákazníci mají svoje karty u sebe. Tak proč tam nechecknout rovnou i fotku? Holky takhle zabily čas vybíráním zboží a potom jim ho stejně nedovolili zaplatit. Tipuju, že tam mají zaměstnanci nějakej soubor pravidel, kterýho se musí do písmenka držet, i když to třeba nedává smysl. Bůhví.
PS. V jednom z předchozích příspěvků jsem kritizoval zpúsob, jakým tu v některých restaurací porcují hlavně drůbeží maso. Myslel jsem si, že to prostě nasekaj tak, jak jim to zrovna přijde pod ruku. Ale teď mi došlo, že pro úpravu masa zřejmě okopírovail tuhle scénu :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat