33. Zpátky do hlavního města

Ráno jsme se odhlásili z hotelu, já si stáhnul mapový podklady pro navigaci, a pak jsme tešně nestihli trajekt do Kuala Perlis. Osobně mi to vyhovovalo, aspoň jsme se mohli v klidu nasnídat. Rozdělili jsme se a každý šel hledat něco na zub. Já si vybral Starbucks a lepší volbu jsem nemohl udělat. V rozpáleném Langkawi to byla oáza klimatizovaného klidu a výbornýho kafe a sladkostí. Na malinovým dortíku s čokoládou jsem si fakt pochutnal a kýbl kafe to ještě podpořil. Paradoxně tak byla snídaně ve Starbucks jedním z nejlepších odpočinků, který jsem v malajsii zažil. Přispěl k tomu i fakt, že jsem tam byl prakticky sám. Malajci tam asi moc nechodí, vzhledem k tomu, že kafe s kouskem dortu stojí stejně, jako komplet oběd pro tříčlennou rodinu :D

Cestou z Kuala Perlis do Kuala Lumpur jsme strávili skoro 9 hodin. Jinak řečeno celej den zabitej. Klimatizace se z nás zase snažila udělat kostku ledu a přestože jsou dálkové autobusy v malajsii dost luxusní co do místa pro pasažéry, tak jim jaksi nezbývá místo na záchody. Na zastávce na odpočívadle se tak vždycky vyhrne ven celej autobus. Po cestě jsme navíc zažili docela slušnej monzun a taky se podívali na Avengers s malajskýma titulkama. Vrcholem pak byly klipy z malajskýho karaoke. Nejspíš kvůi autorským právům totiž nepoužili originální klipy a hudbu, ale místo toho někde sehnali pár joudů, kteří až na výjimky příšerně přezpívali hity od Ozzyho nebo Europe, takže ve výsledku nejspíš malajci v autobuse nechápali, čemu se tak smějeme :-D

V KL jsme měli zabookovaná místa v hostelu Ribbon Stayyz. Navzdory divnýmu názvu a tomu, že jsme ho skoro hodinu hledali, než se objevil hned na začátku odkud jsme vyšli, to byl krásnej rodinnej hostel přímo v centru města. Ceny byli lidový, majitelé příjemní a pokoje čistý, i když celkem malý. No ale krásně jsme si po celodenní cestě odpočinuli a ráno nás čekalo auto z půjčovny pro cestu na sever do Cameron Highlands.

32. Průzkum Langkawi - část druhá

Mindičky pózujou u auta :-)

Ráno na nás u hotelu čekalo auto. V podstatě jsme chtěli jen, aby se nás do něj vešlo všech šest. Za 150RM (na český krát 6) jsme dostali Nissan Serena, šestímístnej dvoulitr s automatickou převodovkou. Než se někteří začnete ošklíbat nad automatem, tak je potřeba vědět, že v malajsii se jezdí vlevo. A protože je díky tomu volant vpravo, tak jsem si tím dost usnadnil zvykání na opačný řízení - nemusel jsem se soustředit na řazení levou rukou :-) Docela jsem si chtěl vyzkoušet řízení na špatný straně vozovky, tak jsem se přihlásil na celodenní službu řidiče. Překvapivě nějvětší obtíže mi ze začátku dělaly blinkry. Myslel jsem si, že hlavní problém bude se samotnou jízdou vlevo, ale v provozu to neustále připomínají ostatní auta (i když jednou nebo dvakrát jsem ze začátku najel doprava, než mi auto v protisměru dalo najevo, že jedu blbě :D). No ale blinkry...byl to nezvyk, dávat je pravou rukou, takže se mi několikrát stalo, že jsem si místo blinkrů v slunném počasí zapnul stěrače :-)

"Ať mě nechááááá" :-D

První zástávku jsme udělali u wildlife parku. Z upoutávek v průvodci moc dojem neudělal - přece jen vyzdvihovat možnost nakrmit si králíky nebo osla mě moc nebrala. Kromě toho tam ale měli i spoustu papoušků, takže jsme si s Georgem a Martičkou koupili vstupenky, zatímco Ryklos s mindičkama se rozhodli počkat venku. Okamžitě po vstupu jsem si začal děkovat, že jsem tam šel! Hned na nás začlo řvát hejno modrých ara, kteří somrovali oříšky :-) Tak jsme koupili pytlík různých semínek, ořechů a granulí a začali jim je nabízet. Po krásný procházce mezi voliérami s exotickým ptactvem (noční můra pro ornitofoby) jsme došli až do velkého otevřeného prostoru, kde mělo hnízda a poletovalo přes čtyřicet pestrobarevných andulek. Ty byly taky naučené, že je lidi krmí přímo z ruky. Takže jakmile někdo nasypal do dlaně pár semínek, tak se na něj sllítlo celý hejno. Andulky se navíc pořád pošťuchovaly a přetlačovaly o nejlepší místo..prostě prča :-) Celej wildlife park byla v podstatě taková minizoo, měli tam i pár dravců, opic, nakonec jsme viděli i ty osly a králiky, k tomu jeleny, pštrosy, krokodýly a taky anakondu, kterou nosil její chovatel po parku a půjčoval jí návštěvníkům - i George s Martičkou si to zkusili :-)

Zatímco my jsme krmili papoušky, ostatní se asi docela nudili, tak vlezli do dutyfree shopu (jo, celý Langkawi je dutyfree zóna :) a koupili si flašku Jägera s pár thajskýma redbullama :D Potom jsme se rozdělili - Ryklose s mindičkama a Jägerem jsme vysadili na pláži a pak jsme se jeli podívat na vodopád v džungli, který byl poblíž. Vylezli jsme z parkoviště asi stopadesát metrů po cestě do džungle a ukázal se nám krásnej cca 12m vysokej vodopád s tůňkou. Navíc většina turist byla líná tam šplhat po schodech, takže jsme ho měli pro sebe :-) Udělali jsme menší fotoseanci a potom jsme neodolali a i přes varovné cedule upozorňující na čistotu vody se vykoupali v krásě studené vodě. Docela to přišlo vhod, přece jen bylo příšerný vedro...

Pláž má taky něco do sebe..

Pak jsme se se vrátili na pláž a našli druhou půlku výpravy, jak se opaluje a cachtá v krásně modrým moři. Protože už bylo poledne, sedli jsme do auta a rozhodli se najít po cestě něco na zub. Po pár kilometrech jsem dojel popojíždějící šňůru aut. Nejdřív jsem myslel, že tam je nějaká nehoda, ale byl to policejní checkpoint. Rychle jsem si v hlavě sesumíroval fakta - ✓ alkohol jsemm nepil; ✓ auto je půjčený, takže techničák sice nemám, ale číslo na půjčovnu jo; X řidičák sice mám, ale  platí jen po EU. Sundal jsem radši sluneční brýle a zlumil rádio, abych vypadal víc pokorně, a pak jsem stočil okýnko. Koukalo na nás pět policajtů se samopalama a jeden se zeptal (díky bohu za to, že je v malajsii angličtina úřední jazyk) kam jedeme. Když jsme řekli že na jeden vodopád do geoparku a potom na další pláž, tak nám popřál šťastnou cestu a jeli jsme. Dechovou zkoušku nechtěli, papíry je nezajímaly.. :D

 Po obědě jsme chtěli omrknout některou z dalších pláží, co jich je pobřeží Langkawi plný. Bohužel na SZ části ostrova je většina z nich soukromých, resp. patří některému z hotelů, takže okolo plot a příležitostní turisti mají smůlu. Naštěstí jsme nakonec jednu bezprizorní pláž našli a nějakou chvíli tam strávili focením, házením žabek a obecně flákáním :-)

Další zastávka byl okolo 40ti metrů vysoký vodopád. Když jsme se k němu chystali z parkoviště vyrazit, tak lilo jako z konve, takže jsme to vyřešili jednoduše. Prostě jsme se převlíkli do plavek a cestou jsme se tak ještě pěkně osprchovali :-) Vodopád samotný u mě získal jedno prvenství - byl to největší vodopád bez vody, jaký jsem kdy viděl! Období dešťů totiž v malajsii teprve začíná, takže místo mohutného proudu vody, jaký slibovaly fotky v brožurách, po skále stékal čůrek vody jak od prostatika :D

Počkejte dva měsíce a bude to vypadat fakt hustě..

Jeden z vrcholů výletu (doslova :) měl být skybridge, vyhlídka nad džunglí národního parku, kam jde vyjet lanovkou. Bohužel byl skybridge zavřenej. Lanovka sice jezdila, ale bylo by celkem zbytečný za ní platit, když by nás pak nepustili na vyhlídku. Tak jsme místo toho v turistickém městečku nakoupili pár suvenýrů a potom s georgem a martičkou jeli na poslední vodopád, zatímco ryklos a mindičky pokračovail v nákupech.

Tenhle vodopád byl ze všech nejlepší. Cca 25m vysoký, krásné okolí a zase jsme ho měli sami pro sebe. Docela jsme se vyblbli v tůňkách pod ním a nechybělo ani povinné focení. Nakonec jsme zas nabrali naší druhou polovičku a odjeli do hlavního turistického centra na západním pobřeží a na chvíli vykydli na pláži, abychom se okolo deváté vrátili zpátky do hotelu. Celkem jsme najeli přes 160km. Nezdá se to, ale Langkawi je docela velkej ostrov :) Po večeři (indonéský curry - chutný, ale ráno jsem litoval :D) už nám zbývalo jen zabookovat hostel v Kuala Lumpur, kam jsme se ráno vraceli, a naplánovat cestu na dalších pár dní. Nakonec jsme se rozhodli i další cestu podniknout autem. Půjčovny jsou v malajsii levný a benzín ještě levnější - 12 kč/l :-) Po dvou hodinách byly konečně plány hotový a my si mohli dopřát zasloužený odpočinek.

31. Průzkum Langkawi - část první

Těhulka :-)

V Akacii jsme si dali podprůměrnou snídani a přesunuli se do Seaview hotelu, kde jsme měli zabookované další dvě noci. Jestli se ptáte, proč si komplikovat pobyt stěhováním mezi dvěma hotely pár minut od sebe, tak důvod byl prostě ten, že Seaview byl lepší za stejnou cenu, ale v Akacii už jsme při bookování zaplatili za jednu noc dřív, něž jsme našli Seaview. No nic..hlavně že byl o třídu lepší :-) Navíc jsme si tam všimli celkem zajímavýho výletu po okolních ostrovech, tak jsme si ho hned koupili, nasedli na loďku a jelo se.

Nejdřív jsme dojeli k ostrovu těhotné panny (pregnant maiden island). Kdyby nám ho průvodce specificky neukázal, tak si toho obrysu ani nevšimneme :D Na tom ostrově jsme zastavili a vystoupili. Průvodce nás poslal do džungle, uprostřed níž je sladkovodní jezero. Prošli jsme se mezi opičí tlupou a došli ke krásnýmu jezírku. Měli jsme ho skoro sami pro sebe, společnost nám dělal jen jeden muslimskej pár. V tu chvíli mi bylo muslimky docela líto. Zatímco my jsme se všichni svlíkli do plavek a naskákali do vody, ona celou dobu stála na břehu zahalená v nikábu a pozorovala manžela, jak si skotačí v jezeře. No nic, pauzu ve sladký a docela chladný vodě jsme si užili a pokračovali dál. 

Sýkorka na krmítku

Teď bylo na programu krmení orlů. Dost dobře jsem nevěděl co si před tím představit. Nakonec z toho byl nejlepší zážitek dne. Průvodce zastavil v zátoce, hodil žrádlo do vody, kousek poodjel a vypnul motor. Z okolních větví se postupně vzneslo minimálně tucet orlů a začali lovit potravu přímo z hladiny. Prostě super zážitek! Samozřejmě jsou tam naučený, že je denně z lodí krmí. Asi jako u nás krmíme sýkorky. Kdyby měly rozpětí křídel přes dva metry.

Po orlí podívané nás průvodce hodil na nádhernou pláž na jednom z menších ostrůvků. Dali jsme si pivko, holk nafotily sérii fotek a pak jsme našli borce, kteří prodávali jízdu na nafukovacím banánu. No neberte to, za stovku na naše :-) Chlápek zapřáhnul banán za motorovej člun a vyrazil. Byla to fakt super jízda, navíc jakmile začne jeden na banánu skákat, tak to háže se všema...no prostě jsme se vyblbli jak malý děcka :) Nakonec nás průvodce zavezl zpátky do hotelu a my, vyhladovělí po půldenní dietě složené z piva a chipsů, šli hledat místo na večeři. 

Našli jsme ho párset metrů od hotelu, v obchoďáku. Nejdřív jsme nakoupili pár pohledů a potom se usadili ve foodcourtu a objednali jídlo. Byl jsem docela překvapenej, když moje večeře vyrovnala tu z předchozího večera. Dal jsem si fried rice se smaženou rybou v těstíčku a po téhle zkušenosti už vím, že v čechách rybí prsty hned tak nepozřu, když jsem zjisti jak chutně se dá připravit variace na tohle jídlo :-)

 

Den jsme zakončili u symbolu ostrova - sochy orla - pozorováním západu slunce a už jsme se těšili na zítřek, kdy bylo v plánu půjčit auto a objet celý ostrov...

30. Příjezd do Malajsie

Vymrzlí a nevyspalí jsme okolo 3:15 ráno dorazili na nádraží Puduraya v centru Kuala Lumpur. První dojem rozhodně nebyl pozitivní. KL přece jen není tak uhlazené město jako Singapur. V našich prvních chvílích nám tak dělali společnost hlavně taxikáři a bezdomovci. Osobně jsem se necítil zrovna bezpečně - cizí město, cizí kultura, majoritní náboženství: islám, no a než si na to člověk zvykne, tak mu to tam docela smrdí :D. Naštestí jsme hned našli nonstop McDonalds, kde jsme se usadili, nahodili wifi a omrkli hotely na ostrově Langkawi.  Zabookovali jsme tři noci a po rozednění se přesunuli na nádraží.

Zjistil jsem, že autobusoví přepravci mají mezi sebou těžkou konkurenci. Na trhu je spousta firem, které tím pádem nabízí klimatizované autobusy, většinou s kapacitou okolo 20ti míst. Tzn. dobrý ceny, hodně místa na nohy a slušný podmínky, když se chcete trochu vyspat. Taky se postupně ukázalo, ze malajci jsou přátelští a milí, takže se moje představa o malajsii rapidně zlepšila. Naskočili jsme do busu směr Kuala Perlis a uvelebili se ke spánku - cesta tam trvá přes sedm hodin.

V cíli jsme nali trajekt do Langkawi a protože jsme měli čas, tak jsme si dali pozdní oběd. Byl super, jako skoro vždycky. Čím dál tím víc mi tu chutnají pálivý jídla, což mi vnuklo nápad. Zajít do KFC a dát si hot wings, abych měl jídlo, které je k dostání v čechách, se kterým bych srovnal pálivost jídel v malajsii. Bohužel už jen nabídka v místním KFCčku mi udělala čáru přes rozpočet, místo hot wings měli "spicy korean wings". Přesto jsem z nich zkusil dostat klasický hot wings, a na okamžik jsem si myslel, že se mi to povedlo. Prodavačka po chvilce dohadování přitakala a odběhla pro mojí objednávku. Mělo to obvšem jednu mouchu - místo hot wings mi přinesa ledový kafe :D Netuším, jak v "Hot Wings" slyšela  "Ice coffee", nicméně tím skončily moje naděje na porovnání kfc křidýlek s malajskou pálivou kuchyní :-D

V trajektu na Langkawi jsme byli jedni z mála bělochů. Docela jsem se tomu divil, dokud mi pozdějš nedošlo, že většina turistů tam lítá přímo na mezinárodní letiště. Taky to zbořilo mojí iluzi o tom, že je to jen malej ostrůvek - pode wiki má přes 60tis.obyvatel a rozlohu skoro pětset km2. Okolo je navíc stovka dalších menších ostrůvků, takže spousta míst na prozkoumání :-) Trajekt byl taky větší než se na první pohled zdálo, kapacita přes 400 lidí. No dovezl nás v pohodě.

Naskočili jsme do taxíka a odjeli do hotelu Akacia. Taxi je v malajsii směšně lený, každý jsme platili asi polovic toho, co by jsme v čr dali za městskou. Hotel nebyl nic extra, ale zase nás moc nestál. Protože už bylo po setmění, šli jsme hledat pozdní večeři. Nakonec jsme zapadli do místní restaurace (no, spíš "restaurace" :D) poblíž, a objednali pro každého fried rice a ovocnej koktejl (pivo se v podniku vlastněným muslimy shání blbě :) a k tomu jednu vařenou a jednu smaženou rybu - tipoval bych mořskýho vlka, ale fakt nevím přesně co to bylo zač. Každopádně to byla jedna z nejlepších ryb, co jsem kdyz jedl. Obzvlášť ta vařená - v páře - se zázvorovou omáčkou byla úplnej chuťovej orgasmus :-) Cena týhle hostiny - 120kč na osobu :-)

Dovalili jsme se zpátky na pokoj a rozhodli se otevřít tequilu, kterou jsme si přivezli s sebou. Původní plán byl dát si jí na pláži, ale byla tma a nevěděli jsme, kde nějaká je, tak jsme tequilu načnuli v hotelu na pokoji. Ukázalo se, že na litr a 3/4 není potřeba devět lidí, padne dost rychle i v šesti. Mýlil jsem se, když jsem před odjezdem tvrdil, že nám to musí stačit na celej pobyt :D Ale aspoň jsme jí měli z krku a nestrávili celou dovolenou v lihu :D

Pohled z pláže na Langkawi

29. Jeden den v Singapuru

Na letišti se spí blbě, v zásadě máte na výběr mezi lavičkama, který jsou ale jen několik několik židlí slepených dohromady, takže se na nich blbě spí a člověk vypadá jako bezdomovec, a druhá volba je lehnout si přímo na zem, kde je zase zima a vypadáte ještě víc jak bezdomovci :D Ale pořád lepší než si na těch pár hodin platit hotel. Singapur je totiž jedno z nejdražších měst na světě, kupní síla obyvatelstva se v žebříčcích běžně pohybuje v top 5. Tak jsme to přežili, ráno hodili krosny na záda a vyrazili MRTčkem (Mass Rapid Transport, neboli metro) do centra.

Váš dopravce je SMRT, neboli Singapore MRT

Za durian pokuta nebude, kvůli smradu se k vám totiž nikdo nepřiblíží

Singapur má úžasný centrum. Pohled na mrakodrapy stojící na břehu zátoky stál za to. Taky je to centrum pěkně drahý. Jeden příklad za všechny - půllitrová lahev vody v 7/11 za 40kč. Ale projít se podél zátoky a omrknout to tam byl super nápad. Prošli jsme kolem cíle 10km běhu, který se pořád ještě běžel po 2 hodinách a 8mi minutách od startu - za tu dobu to snad normální člověk ujde ne? No nic, jdeme dál. Zastavujeme se u výhledu na downtown vedle luxusního obchoďáku. Jen Vuitton přece nebude trapně v obchodním centru s ostatníma značkama, místo toho si  postavili skleněnou prodejnu na hladině zátoky.

 

Park singapore style

 Došli jsme až do parku, kde jsme na hodinu a půl vytuhli u paty obřích pseudostromů. Pseudo proto, že jsou umělý. A obří proto, že jsou obří :-)! Ale i tak vypadají docela dobře, posuďte sami. Po vítaném odpočinku jsem si uvědomil, že začínam být spálenej, i když je pod mrakem. Singapur je totiž tak blízko rovníku že na oblačnosti moc nesejde, osmahnete se tak jako tak. Co se dá dělat, už jsem si na to docela zvyknul. Metrem jsme přejeli dál na ostrov Sentosa. Je tam nějaký zábavní centrum (nuda), největší akvárium na světě (zív) a taky pár pláží. No na jednu z nich jsme došli a musím říct, že tak příšernou pláž jsem ještě nenavštívil. Celá oblepená bary hrajícímy popovou hudbu, do vody se smí jen kousíček, protože dál už jezdí lodě a vůbec je celý ten ostrov jen neskutečně předražená komerce. Takže verdikt - Sentosa: Avoid!

Radši jsme se vrátili zpátky do centra a vylezli na vrchol dvousetmetrového hotelu s vyhlídkou na město. Nádhernej pohled, viděli jsme prakticky všechny zajímavosti jak na dlani. Zůstali jsme tam docela dlouho, mezitím se setmělo a tak jsme pořídíli pár krásnejch fotek nočního města. Potom už jen dorazit na autobusovou stanici a počkat na noční spoj do Kuala Lumpur. Kdybyste někdy chtěli jezdit autobusama po JV Asii, tak se pořádně oblečte. Vydržet totiž jen v triku, šortkách a žabkách 4 hodiny v prostředí, kde jede klimatizace na 16°C dá docela zabrat, zvlášť když je venkovni teplota dvojnásobná :D

PS. No nezabili by jste Kláru, když se rozhodla, že nám celou dovolenou bude pouštět tenhle shit? :-D

28. "Pauza“ mezi cestováním a odlet do Singapuru

Po návratu z výletu s Hugem nám právě začal springbreak. Většina spolužáků ode mě ze školy někam vyrazila, spousta z nich do Kentingu na Springscream festival – kapely, chlast, párty na pláži. Ryklos s holkama to taky jeli omrknout, zatímco mě čekala doma návštěva. Do Kaohsiungu se za náma přijely podívat holky z Taipeje - Mirka s Evou. Obě jsou z Báňské uni v Ostravě (to bych dostal, kdybych to spletl s Ostravskou univerzitou :-) a exchange tu mají podobně dlouhý jako my. 

Hned na začátku byla sranda, když se divily, jak je tady levný jídlo a pití. Pak jsem si ale uvědomil, že mě se naopak bude strava v taipeji zdát dražší :D Další den jsem udělal malou tour de kaohsiung, kdy jsem si uvědomil, že je to tady sice fakt krásný, ale zároveň se mi teď, když už jsem tu delší dobu, zdá, že v kao chybí nějaká opravdu dobrá, světová památka. Tím nechci říct, že tu není co k vidění, právě naopak - Tower 85, Cijin Island, pár pláží, Monkey Mountain (kde poslední dobou zahání otravný opice paintballovkama :-D) nebo třeba spousta dobrých míst na chutný jídlo. Prostě tu jen není nic, za čím by se sjížděli lidé z celého světa, něco ve stylu Sochy svobody, Pražskýho hradu nebo Eiffelovky. Holkám se ale v kao líbilo a já byl rád že přijely - mimojiné jsem si mohl vyzkoušet jídzu na skůtru ve třech :-) Každopádně pauza mezi cestováním moc nebyla a navázali jsme v sobotu 6. rovnou odletem směr Singapur. Vyrazit jsme chtěli po poledni. Letenky jsme měli z Taipeje od půl desátý večer, to je přece spousta času ne? 

Ne!

I když jsme celou cestu měli celkem dobře naplánovanou, tak jízdu z kao do taipeje nikdo neřešil. Autobusy přece jezdí každou chvíli, stačí přijít na nádraží, koupit jízdenku a nasednout. No došli jsme na nádraží, koupili jízdenky a zjistili, že protože jsme nerezervovali dopředu místa, tak musíme čekat až bude v autobusu volno. Ty sice jezdily každou čtvrthodinu, ale většinu míst měly zabranou (navíc bylo před náma celkem dost lidí) a proto jsme čekali skoro hodinu, než jsme se do jednoho vešli. Druhý zádrhel byl fakt, že autobus nejel "necelý čtyři hoďky", ale skoro dvakrát tolik, téměř sedm hodin. Prostě jsme do hlavního města dojeli chvilku po osmý a navíc to na letiště ještě bylo celkem daleko.

Ve výsledku jsme nečekali na konečnou stanici a vyskočili na první zastávce na předměstí, mávli na taxíky a hnali se na letiště. Check-in už čekal jen na nás, ale naštěstí jsme ho stihnuli - hned jak jsme se odbavili, tak ho zavřeli. Dopadlo to teda dobře, odletěli jsme podle plánu a už nás čekalo jen pár hodin v letadle, spánek na letišti v Singapuru a další den prohlídka města :-)

27. Výlet s Hugo ONE - den čtvrtý a poslední

zzzzzzzzzima

Ranní probuzení bylo docela krušný. I když jsme spali v autě, tak byla docela zima. Ten pravej šok ale přišel když jsme museli vystoupit. Doufali jsme, že se počasí umoudří a konečně si užijeme vyhlídku, ale zase byla mlha že by se dala krájet. Když připočtete fakt, že jsme byli zmrzlí jak hovna, tak není divu, že jsme se po vyfocení zase rychle uklidili do auta :) Následoval sjezd na východní pobřeží skrz národní park Taroko.

Osobně ho považuju za nejhezčí místo, jaké jsem zatím na taiwanu navštívil. Celá rokle je fakt dlouhá a sjezd skrz ní trvá hodiny. I ta mlha se místy roztrhala, takže jsme mohli pořídit pár fotek. Úžasné na tom je, jak se mění podnebí z mírného na vrcholcích hor, přes subtropické až po tropy tak, jak postupně sjíždíte dolů. Prostě jedna z nejhezčích přírodních památek, jaké jsem kdy navštívil.

Odpoledne jsme dorazili do Hualienu. Město zhruba velikosti hradce na pobřeží moře, mezi horami a džunglí. Přiroda je tam fakt krásná, stejně jako pláž, se kterou se ty naše v Kaohsiungu nedají srovnat. Ale stejně jsem rád, že jsem v kao - víc to tady žije :-) Po pozdním obědě - pařený knedlíčky - jsme se po východním pobřeží vracelí zpátky domů. Sice ještě po cestě bylo možných pár zastávek (můj favorit - vesnice Šityping, kde musí bejt fakt příšernej net, když to mají i v názvu :D), ale už jsme byli docela unavení, tak jsme jeli přímo do kao. Po cestě ještě padla půlka piv v chlaďáku, a protože Hugo s Ryklosem hráli na přání (1, 2), tak jsme dojeli v super náladě :-) Velké díky patří Hugovi za tak super výlet!

Fotky najdete třeba tady, výhledově se něco objeví i u mě na facebooku.

26. Výlet s Hugo ONE - den třetí

Ranní východ slunce jsme z vrcholku pagody neviděli, lilo totiž jak z konve. Osobně jsem to spíš uvítal, pořádně jsme se vyspali :-) Potom jsme na kopec s pagodou vylezli a pořádně se rozhlédli po okolí. Dole u její paty byl velkej buben, do kterýho si mohl každý bouchnout, tak jsme to taky vyzkoušeli. Ještě větší atrakce pak čekala na vrcholu pagody - je tam totiž obří gong, do kterýho se nezvoní paličkou, ale kmenem menšího stromu. Netřeba dodávat, že když jsem do něj jen tak mírně zazvonil, tak mi málem praskly bubínky :D

Buben..

..a gong.

Libo víno s krabem?

Samozřejmě jsem se pořádně rozhlídnul po okolí Sun Moon jezera, sice pořád nebyla ideální viditelnost, ale celkem to šlo. Jezero samotný je z dálky krásný, ale taky je dost komereční turistiká zastávka. Tak jsme radší jeli dál a zastavili u místní vinárny/likérky. Na taiwanu bylo až do r. 1986 embargo na zahraniční alkohol a tabák (mimo jiné). No a tahle likérka měla monopol na výrobu chlastu pro celej ostrov, jinak řečeno to co vypálili, místní vypili. Takže když vláda povolila dovoz zahraničního alkoholu, ukázala se jejich konkurenceschopnost. Do pěti let ztratili 80% trhu a za propouštění tisíců zaměstnanců mířili k bankrotu. Od toho je odvrátil turismus, ročně tam cestovky navozí skoro milion turistů  (většinou z číny), kteří si to prohlídnou a koupí místní tradiční alkohol. Prostě už nezáleží na tom, že je to hnusný, protože to je přece tradiční receptura ne? (ahoj Becherovko)

Další stop byl kousek od likérky v geografickém středu taiwanu. Vlastně nic extra, prostě tyč, která ho označuje, ale aspoň můžeme říct, že jsme tam byli :-) A pokračujeme do lázeňského městečka, kde je několik set horkých pramenů a skoro stejně hotelů. V jednom jsme se uvelebili a kromě horkých a ledových bazénků si užili i fish spa - rybičky ožírající mrtvou kůži z chodidel :-) Navrch jsme se zastavili u stánků se smaženýma dobrotama, kde jsem si dal skvělý smažený rybičky (a vyhnul se celý čtvrtmetrový olihni na špejli).

Odjezd směr večerní tábořiště proběhl už za tmy. Vesměs jsme v autě usnuli a probudili se až v cíli - na parkovišti přes 3200m vysoko, kde jsme měli rozbít stany. Byli jsme krásně vyhřátí z lázní, takže teploty okolo 5°C, silnej vítr a mlha byly fakt šok. Vlezli jsme zpátky do auta, Hugo zhasnul a začala Blair Witch epizoda. Venku byla trochu hororová atmosféra a holky - obzvlášť Klára - začaly mít trošku strach. Občas projelo okolo auto, takže poznámky typu "Co když nás uvidí?? A přijdou sem za náma? S tou motorovou pilou? :D" padaly na úrodnou půdu. V tu chvíli jsem byl opravdu vděčnej za neomezenej internet, protože jsem mohl vygooglit a pustit znělku z Akta X. :-) A když potom Hugo vylezl ven z auta, zničeho nic zvenku otevřel boční šoupací okýnko, a šáhnul na Kláru, tak bylo auto plný jekotu :-D. No ale protože jsme se chtěli přece jen trochu vyspat, tak jsme se uklidnili a až na ryklose s klárou, kteří jediní měli koule na to spát venku, se uložili ke spánku v autě.

Výhled z pagody na Sun Moon Lake

25. Výlet s Hugo ONE - den druhý

Jsou to rebelové :-)

V noci jsme se v Alishanu moc dobře nevyspali. Naše nafukovací matračka, na kterou jsme se narvali tři, se v noci vyfoukla. Nejdřív jsem myslel, že jí zas napumpuju a bude v cajku, ale když se obratem zase zplacatila, tak bylo jasný, že je prasklá. Ale tak nejsme taiwanci a noc jsme celkem v klidu přežili :-). Teda většinu noci, vstávali jsme ve čtyři ráno, abychom stihnuli východ slunce z vyhlídky v alishanským parku. Tam se musí vyjet vlakem, který jsme sdíleli s kupou taiwanců. Když jsme dojeli do cíle, tak už byl plac pro pozorování východu k prasknutí narvanej. O dost horší byl ale fakt, že taiwanci i číňani mají tyhle akce komentovaný. Prostě si představte týpka s megafonem, kterej v průběhu celé podívané huláká, jaká je to nádhera - "čumte na to vychází slunce" - občas jich může být i víc. Naštěstí nám Hugo doporučil vylézt o kus dál na heliport, kde nikdo nebyl, protože taiwance nenapadne chodit jinam než kam je průvodce zavede :) Takže pozorování východu slunce nic nebránilo - teda krom toho že byla mlha a viděli jsme prd :D

Bacha, nebezpečnej strom :D

Následovala procházka po národním parku, hned po snídani, kterou jsem si moc neužil, protože plechovku kafe Mr.Browna mi ohřáli až k varu, takže krom toho, že horký je tohle kafe hnusný, tak jsem si ještě spálil hubu. Ale aspoň mě v tom Martička nenechala, když považovala chilli omáčku za kečup a naprala si jí po celým toustu :D Alishanský národní park mě docela překvapil. Čekal jsem totiž něco ve stylu Šumavy, na to je ale alishan moc upravený. Všude jsou vyasfaltované cesty, po okrajích zábradlí, stromy zbaveny nebezpečnýcch větví a tráva pečlive posekaná. Dokonce i kameny v potoce vypadaly až podezřele náhodně uspořádaný, i když tady si nejsem jistej, jestli to nebyla jen moje paranoia :D. 

Ale i tak se musí nechat, že park to byl fakt krásnej. I ty opravdový horský tůry se tam dají podniknout, jen se to musí předem dohodnout s vedením parku a předpokládám taky vyplnit metrák formulářů. Viděli jsme pár krásných výhledů, spoustu různý flóry a hlavně místní specialitu - cypřiše. Vybraný exempláře byli přes 1500 let starý a pár macků mělo okolo 3tisíc let, jako třeba ten na fotce :-) Navíc jsme pak na snídani v 7/11 potkali supertlustýho labradora, kterej se dokázal tvářit neskutečně smutně když žebral něco k snědku :-) Prostě měl ten park skoro všechno :-D

I can has cheesburger??

Pro dodání perspektivy se o strom opírá Martička

Guess how high? :-)

Po opuštění parku se nám Hugo, který zůstal venku, pochlubil s wasabi kořenem, který mu pomohl jeden místní najít v lese. Nadzemní část vypadá trochu jako lopuch, nechápu jak někoho napadlo jíst to k sushi :-) Další zhruba hodinu cesty jsme pokračovali na východ, kam už skoro žádný turistický autobusy nejezdí, protože skončí v Alishanu. To my zastavili u části okolo oblasti Yushan a vylezli si na jeden menší vrcholek. Tam konečně nejsou tropický teploty, které poklesnou o cca 10°C. Příjemný počasí na výšlap.

Protože jsme po obědě byli u trochu uťapaný, a taky už to chtělo sprchu, vzali jsme to do malýho hotýlku na úbočí jednoho údolí, který měl na dvorku horké prameny, takže takový menší lázně :-) V tempu, kdy jsme střídali horké bazénky s ledovým jsme vydrželi až skoro do tmy. Nádherně jsme se zrelaxovali a už se těšili na finální zastávku u Sun Moon Lake. Tam jsme zaparkovali už v noci a dali si k večeři skvělý nudle. Pak procházka k jezeru na vytrávení a zajeli na odlehlé parkoviště v kopci pod pagodou, kam jsme se chystali ráno. Rozbili jsme stany a načali flašku tequily. Litr a třičtvrtě zmizel za hodinu a půl, takže se nám pak krásně usínalo a tentokrát v noci ani nebyla zima :-)

24. Výlet s Hugo ONE - den první

Hugo ONE, neboli Hugo a jeho van :-)

Na prodloužený víkend od pátku 29.3. do pondělka na apríla nám Hugo připravil výlet do středu taiwanu ve svým Hugovanu. Vešlo se nás tam devět - 11tka alias Hugo, Ryklos, George, Martička a já, a Mindičky alias Klára, Péťa, Peťule a Týna. V plánu bylo cestou do Alishan mountains omrknout pár zajímavostí, potom národní park v Alishanu, přesun vedle do hor Yushan, pak propast a zároveň národní park Taroko a nakonec Hualien a východní pobřeží cestou zpátky do kao.

Výlet začal tampinem v našem oblíbeném snídaňovém krámku a pak už jsme vyrazili na sever. První milé překvapení nám Hugo přichystal už na začátek, kdy jsme od něj dostali welcome packy - mapku, bloček na razítka a poznámky, píšťalku (která vždycky postaví taiwance do pozoru, protože je tu většinou používají jen policajti), kompas a pár snacků. Druhé překváko bylo hned vzápětí, když na cestu pustil Izera a jeho Policejní akademii :-)

Čínský MiG 21

První zastávka byla ještě v kaohsiungu na výstavě letadel. V podstatě je to sbírka +-30ti exemplářů, které se nějakým způsobem týkají taiwanu. Buď se tady vyráběly, anebo jsou to modely které taiwanci dostali ze států. Pár výjimek byli čínské MiGy, se kterými na taiwan dezertovali jejich piloti. Vstup byl zdarma a mohli jsme si je pořádně prozkoumat a osahat, resp. nikdo mi potom nevynadal :-) Navíc jsme tam měli krásný klídek protože jsme byli jediní návštěvníci. Štastně jsme se tak vyhnuli autubusu plnýmu číňanů, kteří příjeli zrovna když jsme odjížděli.

Průměr = 2m

Další zastávka byla na místě, které je po celém taiwanu známé tím, že tam skoro nic neroste :D Lépe řečeno v oblasti bahennícch gejzírů, které v okolí vytvořili vrstvy šedivýho bahna kde se normální kytky moc nechytají. V místní infobudce jsme si dali první turistické razítko. V podstatě jsou jako naše turistické známky, akorát zadarmo, prostě si do bločku razítkujete na všech turistických atrakcích - taky jsme začali :)

Pak jsme si dali procházku po okolí, kde jsme se museli vyhnout exkurzi taiwanského školního výletu, kterou jsem odhadoval na tři autobusy. Jako ne že by to tam nebylo zajímavý, geolog by byl asi nadšenej, ale pro mě to bylo prostě bahno :D No ale procházka byla fajn :-) Pak jsme ještě zajeli o kus dál k bahennímu gejzíru. Tak nějak jsem si představoval něco ve stylu Old Faithful v Yellowstonským národním parku, ale posuďte sami, taiwanský bahenní gejzíry jsou poněkud komornější. Jinak řečeno je to kaluž kde bublá bahno :D

Roadtrip ne asi? :-)

Potom jsme pokračovali dál na sever a cestou se zastavili v jednom chrámu, kde zrovna místní bůh slavil narozky :) Vypadá to tak, že taiwanci vynosí všechny ikony a sošky do nosítek, se kterýma pak chodí po okolí, pouští nahlas tradiční kvičivou hudbu (na youtube jsem to zatím nenašel) a hážou okolo dělobuchy. Celé to divadlo je proto, aby si toho bůh oslavenec všimnul a vrátil se zase na další rok do chrámu. No ale protože už jsme to viděli i předtím, tak jsme pokračovali dál - směrem do hor.


Další zastávka byla u skály s věčným ohněm. Někdy v 18. století tam jeden mnich objevil místo ve skále, kde unikal hořící zemní plyn. Tehdy se z toho stalo poutní místo, dneska je to spíš turistická atrakce. Řekl bych, že to stálo za to vidět, jen škoda, že jsme neměli žádný buřty :-). Omrkli jsme to a jeli zase dál.

 Hugo občas zastavil když jsme měli poblíž nějakej výhled, ta nejzajímavější pauza byla u jednoho děduly, který tam s rodinou pěstuje, zpracovává a prodává místní čaj. Dostali jsme ochutnávku s ukázkou správné přípravy, takže když jsme nakonec odjížděli, tak jsem byl předávkovanej půllitrem  zelenýho horskýho čaje. Škoda že jsem spíš na kafe :). Nakonec jsme už za tmy dojeli k bráně národního parku cca 2200m.n.m. Pár kilometrů zpátky jsme u silnice rozbili stany a utábořili se. Ještě před spaním jsme se pokoušeli trochu postrašit mindičky, padlo pár historek o jednookých hadech, medvědech a ježcích kteří v okolí útočí na turisty, ale velký ohlas to nemělo. Zatím...>:-)