 |
| zzzzzzzzzima |
Ranní probuzení bylo docela krušný. I když jsme spali v autě, tak byla docela zima. Ten pravej šok ale přišel když jsme museli vystoupit. Doufali jsme, že se počasí umoudří a konečně si užijeme vyhlídku, ale zase byla mlha že by se dala krájet. Když připočtete fakt, že jsme byli zmrzlí jak hovna, tak není divu, že jsme se po vyfocení zase rychle uklidili do auta :) Následoval sjezd na východní pobřeží skrz národní park Taroko.
Osobně ho považuju za nejhezčí místo, jaké jsem zatím na taiwanu navštívil. Celá rokle je fakt dlouhá a sjezd skrz ní trvá hodiny. I ta mlha se místy roztrhala, takže jsme mohli pořídit pár fotek. Úžasné na tom je, jak se mění podnebí z mírného na vrcholcích hor, přes subtropické až po tropy tak, jak postupně sjíždíte dolů. Prostě jedna z nejhezčích přírodních památek, jaké jsem kdy navštívil.
Odpoledne jsme dorazili do Hualienu. Město zhruba velikosti hradce na pobřeží moře, mezi horami a džunglí. Přiroda je tam fakt krásná, stejně jako pláž, se kterou se ty naše v Kaohsiungu nedají srovnat. Ale stejně jsem rád, že jsem v kao - víc to tady žije :-) Po pozdním obědě - pařený knedlíčky - jsme se po východním pobřeží vracelí zpátky domů. Sice ještě po cestě bylo možných pár zastávek (můj favorit - vesnice Šityping, kde musí bejt fakt příšernej net, když to mají i v názvu :D), ale už jsme byli docela unavení, tak jsme jeli přímo do kao. Po cestě ještě padla půlka piv v chlaďáku, a protože Hugo s Ryklosem hráli na přání (1, 2), tak jsme dojeli v super náladě :-) Velké díky patří Hugovi za tak super výlet!
Fotky najdete třeba tady, výhledově se něco objeví i u mě na facebooku.
Žádné komentáře:
Okomentovat