Vymrzlí a nevyspalí jsme okolo 3:15 ráno dorazili na nádraží Puduraya v centru Kuala Lumpur. První dojem rozhodně nebyl pozitivní. KL přece jen není tak uhlazené město jako Singapur. V našich prvních chvílích nám tak dělali společnost hlavně taxikáři a bezdomovci. Osobně jsem se necítil zrovna bezpečně - cizí město, cizí kultura, majoritní náboženství: islám, no a než si na to člověk zvykne, tak mu to tam docela smrdí :D. Naštestí jsme hned našli nonstop McDonalds, kde jsme se usadili, nahodili wifi a omrkli hotely na ostrově Langkawi. Zabookovali jsme tři noci a po rozednění se přesunuli na nádraží.
Zjistil jsem, že autobusoví přepravci mají mezi sebou těžkou konkurenci. Na trhu je spousta firem, které tím pádem nabízí klimatizované autobusy, většinou s kapacitou okolo 20ti míst. Tzn. dobrý ceny, hodně místa na nohy a slušný podmínky, když se chcete trochu vyspat. Taky se postupně ukázalo, ze malajci jsou přátelští a milí, takže se moje představa o malajsii rapidně zlepšila. Naskočili jsme do busu směr Kuala Perlis a uvelebili se ke spánku - cesta tam trvá přes sedm hodin.
V cíli jsme nali trajekt do Langkawi a protože jsme měli čas, tak jsme si dali pozdní oběd. Byl super, jako skoro vždycky. Čím dál tím víc mi tu chutnají pálivý jídla, což mi vnuklo nápad. Zajít do KFC a dát si hot wings, abych měl jídlo, které je k dostání v čechách, se kterým bych srovnal pálivost jídel v malajsii. Bohužel už jen nabídka v místním KFCčku mi udělala čáru přes rozpočet, místo hot wings měli "spicy korean wings". Přesto jsem z nich zkusil dostat klasický hot wings, a na okamžik jsem si myslel, že se mi to povedlo. Prodavačka po chvilce dohadování přitakala a odběhla pro mojí objednávku. Mělo to obvšem jednu mouchu - místo hot wings mi přinesa ledový kafe :D Netuším, jak v "Hot Wings" slyšela "Ice coffee", nicméně tím skončily moje naděje na porovnání kfc křidýlek s malajskou pálivou kuchyní :-D
V trajektu na Langkawi jsme byli jedni z mála bělochů. Docela jsem se tomu divil, dokud mi pozdějš nedošlo, že většina turistů tam lítá přímo na mezinárodní letiště. Taky to zbořilo mojí iluzi o tom, že je to jen malej ostrůvek - pode wiki má přes 60tis.obyvatel a rozlohu skoro pětset km2. Okolo je navíc stovka dalších menších ostrůvků, takže spousta míst na prozkoumání :-) Trajekt byl taky větší než se na první pohled zdálo, kapacita přes 400 lidí. No dovezl nás v pohodě.
Naskočili jsme do taxíka a odjeli do hotelu Akacia. Taxi je v malajsii směšně lený, každý jsme platili asi polovic toho, co by jsme v čr dali za městskou. Hotel nebyl nic extra, ale zase nás moc nestál. Protože už bylo po setmění, šli jsme hledat pozdní večeři. Nakonec jsme zapadli do místní restaurace (no, spíš "restaurace" :D) poblíž, a objednali pro každého fried rice a ovocnej koktejl (pivo se v podniku vlastněným muslimy shání blbě :) a k tomu jednu vařenou a jednu smaženou rybu - tipoval bych mořskýho vlka, ale fakt nevím přesně co to bylo zač. Každopádně to byla jedna z nejlepších ryb, co jsem kdyz jedl. Obzvlášť ta vařená - v páře - se zázvorovou omáčkou byla úplnej chuťovej orgasmus :-) Cena týhle hostiny - 120kč na osobu :-)
Dovalili jsme se zpátky na pokoj a rozhodli se otevřít tequilu, kterou jsme si přivezli s sebou. Původní plán byl dát si jí na pláži, ale byla tma a nevěděli jsme, kde nějaká je, tak jsme tequilu načnuli v hotelu na pokoji. Ukázalo se, že na litr a 3/4 není potřeba devět lidí, padne dost rychle i v šesti. Mýlil jsem se, když jsem před odjezdem tvrdil, že nám to musí stačit na celej pobyt :D Ale aspoň jsme jí měli z krku a nestrávili celou dovolenou v lihu :D
 |
| Pohled z pláže na Langkawi |
Žádné komentáře:
Okomentovat