Ráno jsme se odhlásili z hotelu, já si stáhnul mapový podklady pro navigaci, a pak jsme tešně nestihli trajekt do Kuala Perlis. Osobně mi to vyhovovalo, aspoň jsme se mohli v klidu nasnídat. Rozdělili jsme se a každý šel hledat něco na zub. Já si vybral Starbucks a lepší volbu jsem nemohl udělat. V rozpáleném Langkawi to byla oáza klimatizovaného klidu a výbornýho kafe a sladkostí. Na malinovým dortíku s čokoládou jsem si fakt pochutnal a kýbl kafe to ještě podpořil. Paradoxně tak byla snídaně ve Starbucks jedním z nejlepších odpočinků, který jsem v malajsii zažil. Přispěl k tomu i fakt, že jsem tam byl prakticky sám. Malajci tam asi moc nechodí, vzhledem k tomu, že kafe s kouskem dortu stojí stejně, jako komplet oběd pro tříčlennou rodinu :D
Cestou z Kuala Perlis do Kuala Lumpur jsme strávili skoro 9 hodin. Jinak řečeno celej den zabitej. Klimatizace se z nás zase snažila udělat kostku ledu a přestože jsou dálkové autobusy v malajsii dost luxusní co do místa pro pasažéry, tak jim jaksi nezbývá místo na záchody. Na zastávce na odpočívadle se tak vždycky vyhrne ven celej autobus. Po cestě jsme navíc zažili docela slušnej monzun a taky se podívali na Avengers s malajskýma titulkama. Vrcholem pak byly klipy z malajskýho karaoke. Nejspíš kvůi autorským právům totiž nepoužili originální klipy a hudbu, ale místo toho někde sehnali pár joudů, kteří až na výjimky příšerně přezpívali hity od Ozzyho nebo Europe, takže ve výsledku nejspíš malajci v autobuse nechápali, čemu se tak smějeme :-D
V KL jsme měli zabookovaná místa v hostelu Ribbon Stayyz. Navzdory divnýmu názvu a tomu, že jsme ho skoro hodinu hledali, než se objevil hned na začátku odkud jsme vyšli, to byl krásnej rodinnej hostel přímo v centru města. Ceny byli lidový, majitelé příjemní a pokoje čistý, i když celkem malý. No ale krásně jsme si po celodenní cestě odpočinuli a ráno nás čekalo auto z půjčovny pro cestu na sever do Cameron Highlands.
Žádné komentáře:
Okomentovat